Stalo se to zase, znovu, pořád se to stává,

Zase ta chvíle, kterou život nevyhrává.

Další člověk, který se nevrátil zpátky domů,

Komu stane se to příště? Komu?



Mnohdy si za to můžou lidé svojí hloupostí,

Může za to snad omamná radost z rychlosti,

Snad nedostatek úcty někde v nás,

Stává se to stále zas a zas.



Tisíckrát to slyšíme, proletí to kolem v dáli,

Nejednou o někoho jsme se báli,

Vrátí se nám nebo nevrátí se domů?

Kdy poznáme, že došlo k nějakému zlomu?



Každý týden umírají lidé a my nemůžeme se tím pokaždé trápit,

Však pak přijde informace, co dokáže nás sklátit,

Najednou není to nikdo cizí, je to někdo blízký nám,

Najednou říkáte si: „Co teď dělat mám?“



Možná jel rychle, možná nezvládl svůj stroj,

Možná se kolem něho proletěl včelí roj,

Možná za to nemohl a možná jo – kdo ví,

Často se to ani nikdo nedoví.



Tolik smrti na silnicích, však jezdit budeme dál,

A nejspíš se i předhánět, kdo na kolínko si to tam či jinde dal,

Soupeřit, předjíždět, sami se sebou se prát,

A riskantní hru dál budeme hrát.



A mnohdy by stačilo málo a člověk žil by přece ještě teď,

Stačilo by do té zatáčky tak rychle nevletět,

Nepředjíždět, když nevidíš, co za horizontem čeká,

Nehrát si třeba na nejlepšího mistra světa.



Čas nevrátíme, ale budoucnost v rukou stále máme,

Kéž aspoň někdy pro sebe a své blízké něco uděláme.

Přemýšlejme, vždyť chceme se přece z cesty vrátit domů,

Nechceme vyjet vstříc nejbližšímu stromu.



Stačilo by přemýšlet a trochu úcty v sobě mít,

Jezdit s tím, že chceme i další dny s ostatními žít.

Něco neovlivníme, ale něco v rukou přeci máme,

A na ty, kteří už to propásli, tiše vzpomínáme.



Až příště někam pojedu a budu se opíjet radostí z jízdy zas,

Přesto mi v hlavě bude pořád znít varovný hlas.

Hlas, který připomene mi, že já mám to štěstí žít,

Štěstí, které nehodlám nijak zatratit.

Aneb jak Mája a Dave spolu vykročili do společného života

11.4.2009

Byla sobota 11.4.2009 a v 7:30 ráno mi zazvonil budík.. nebyla to sobota jako každá jiná. Tahle sobota byla trochu zvláštní.. Doma na stole mi už nějaký čas totiž leželo svatební oznámení a pozvánka na svatbu Máji a Dava.

Sluníčko se uculovalo na obloze a tak přibližně v 8 hod. jsem už nasedala na Báwo a vyrážela směr Milovice. Konkrétně před bar u Čápů, kde byl mezi 8 - 9:00 hod. sraz svatebních hostů. Dorazila jsem přibližně před půl 9 a na místě se to hemžilo, jak v mraveništi;o) Bylo tu už také několik motorkářů, parkujících kde se dalo. Před garáží někteří motorkáři zdobili Kasperova Dragstara a tak všeobecně bylo znát, že se "něco" děje ;o)

Když bylo vše nachystáno tak Dave rozdal potřebné isntrukce (motorky do předu kolony) a zavelel odjezd. Vyrazili jsme v koloně na hrad Kost. Jako první jel ženich Dave na nazdobeném Dragstarovi, jako poslední jelo auto s nevěstou Májou, které kolonu uzavíralo. Cesta byla fajn a vcelku hezky ubíhala. Svatební kolona s motorkami vzbuzovala zájem přihlížejících ve všech vesnicích či městech, kerými jsme projížděli.

Na hrad Kost jsme dorazili včas, spíš ještě s předstihem. Postupně jsme všichni došli na nádvoří a pak jsme se společně vydali na místo obřadu. Byla to venkovní terasa s krásným výhledem. Vzhledem k tomu, že sluníčko provázelo tento vyjímečný den, byl venkovní obřad ideální. Všichni jsme s napětím očekávali příchod nevěsty Máji, protože byla před našimi zraky ukryta opravdu až do chvíle, kdy začínal obřad. V tomto případě platilo staré pořekadlo "Kdo si počká, ten se dočká". Dočkali jsme se a musím říci, že Mája vypadala opravdu jako princezna z pohádky, která své úsměvy rozdávala na všechny strany ;o) Nevěsta byla na svém místě (po boku ženicha) a tak nic nebránilo tomu, aby obřad začal. Zhruba v 11:00 hod. řekl své ano Dave a o chvíli později i Mája. Navlékli si prsteny, dali si první manželský polibek a pak přišla na řadu spousta gratulací. Jak už to na správné svatbě má být, tekly také slzy štěstí a dojetí;o)

Po gratulacích přišlo na řadu společné focení a pak focení nevěsty a ženicha - Máji a Dava. Mezitím jsme si my ostatní krátili "dlouhé" chvíle v kiosku pod hradem, když v tom nás za nedlouho z našeho poledního rozjímání vytrhl zvuk burácejícího motoru, který se o hradby rozléhal tak, že by možná vzbudil i mrtvého ;o)) Jak jsem správně pochopila, Dave a Mája se chystali k odjezdu z nádvoří.

Měla jsem v sobotu bohužel ještě další povinnosti a tak už nevím co se dělo dál při hostině a večerních oslavách. Na to si budete muset počkat až se Mája s Davem vrátí ze svatební cesty a podělí se s vámi o své zážitky z tohoto vyjímečného dne, kdy se rozhodli vkročit (anebo spíš vjet?) do společného života ;o)

 Máje a Daveovi bych ráda popřála ještě jednou hodně štěstí, lásky a mnoho najetých kilometrů bez nehod v té jejich jízdě společným životem ;o))

Meggy

ps: nějaké foto ještě doplním a na zbytek si budete muset počkat ;o))

Ahojky motorkáři a motorkářky,

máme pro Vás všechny novinku. S přicházející novou sezonou přicházíme i my s novinkou. Vzniklo nové logo, nová grafika a hlavně zcela nový web, tak doufáme, že se Vám to bude líbit. Především nový vzhled stránek by měl přispět k lepší přehlednosti a poskytnout tak všechny informace kterých zde již není málo.