Otevřít panel přihlášení
sdílej
Jižní čechy 2004 - dovolená
Napsal uživatel Méďa    Pátek, 07 Duben 2006 17:35   

(aneb Dangerous Riders Vlašim na dovolené)

dangerous riders Vlasim http://www.motovlasim.ic.cz/

„Pánové, mám prima nápad - co takhle jet zejtra na dovolenou?“Tak těmito slovy odstartoval Mářa v neděli 8.8.04 přibližně v 9 večer na Mlíkárně poněkud urychlené plánování naší dovolené na motorkách.Nejdřív jsme se mu vysmáli, ale pak jsme si řekli proč ne-všichni máme do středy volno,počasí má být ideální.Objednali jsme tedy ještě jednu rundu a začali domlouvat podrobnosti.Prvním problémem byla účast.Mlíkárenská sestava Já (Méďa), Mářa a Michal se nám zdála poněkud chudá,a tak jsme se jali lákat další oběti.Jako první se do našich sítí díky mé neodmítnutelné SMS chytil Zero-sice se ještě přijel na Mlíkárnu na vlastní oči přesvědčit jestli nejsme na kaši a myslíme to vážně,ale nakonec kývnul.Druhá obět- Urby nedaleké vesnice-taky příliš neprotestoval ,a tím naše vábení bohužel skončilo.Červ,Kylda ani Sysel se zlákat nedali nebo už spali.Zbývalo dořešit přibližnou trasu,dobu trvání a pár dalších maličkostí.Asi po hodince debatování nad pivkem bylo všechno jasné:Odjezd v pondělí(zítra) ve 12:00 od Benziny, trasa přes Šumavu,Lipno,Český Krumlov až na Třeboňsko(změny možné),návrat ve středu večer.Pogratulovali  jsme si ke skvělému plánu,dopili pivo a šli se na to pořádně vyspat.

        PONDĚLÍ-den č.1.Po hromadném mytí našich strojů u Mímy jsme se narychlo naobědvali a začali se pomalu ale jistě sjíždět k benzince.Následovalo dotankování,dobití kreditů a dohodnutí trasy.Zde se také projevila první nepříjenost ,která nás doprovázela po celý zbytek výletu-horko kolem 30°C.Když na sobě máte ještě jednu vrstvu kůže,boty podobné holinkám,rukavice a přilbu-všechno pro jistotu v černé barvě,začínáte skoro závidět tuningářům jejich plechovky s klimatizací.Ale jen do té doby než se rozjedete-pak už vám vítr zajistí klima zdarma a autaři jen tiše závidí.Přibližně ve 12:30 je už všechno  připraveno k odjezdu.Vyrážíme směr Tábor ve složení: Mářa (FZR600), Méďa(GS500), Míma (GPZ500), Urby (SV650) Zero (NTV650). Cesta plyne bez problémů až do Strakonic,kde se vinou  špatného značení chvilku motáme sem a tam.Nakonec nacházíme správnou odbočku a pokračujeme směrem na Kašperské Hory.Jakožto jediný majitel mapy jsem pověřen  vedením.Po chvíly je mi jasné že sem si pěkně nakakal do bot.Cesta k našemu cíli vede hrbolatými silnicemi přes změť malých vesniček (česky řečeno prdelí) nevyznačených na mapě.To všechno ovšem snadno přebíjí okolní krajina ,která nás nutí jet tempem kolem 50km/h.Zhruba v půl třetí jsme v Kašperských horách.Hned po zaparkování  na zdejším malebném náměstí nás mladík každého obírá o 6 Kč za parking.K dobru mu budiž přičteno  aspoň to ,že nás upozornil na přítomnost muzea motorek  hned za rohem.Po vstupu do budovy nás vítá svérázný dědula a vede nás kamsi na půdu. Tam na nás čeká cirka 40 vyleštěných veteránů „fekálem“ počínaje a parádním Indianem konče.Dědula nám ke všemu ochotně podává vtipný komentář a tak 40Kč za vstup rozhodně nelitujeme.Po rauchenpauze na náměstí pokračujeme směr Kvilda.Nekvalitní  silnice pokračují ,ale okolní krajina je jek z pohádky a tak si to šedesátkou šineme spokojeně dál .Kvilda se nám líbí všem ,ale nejvíc asi Mímovi, kterýsi z té nádhery musí zapálit dvě za sebou a podělit se o dojmy po telefonu s maminkou.Zero fotí o život, zatímco Mářa doplnuje energii obalovaným květáčkem od maminky( ble ).Den se pomalu začíná chýlit k večeru, a proto na mapě vybíráme místo k přespání.Dohodnuto na nejhezčí kemp na Lipně-pokud možno s tobogánem pro Mářu.Z Kvildy vede o poznání kvalitnější silnice podél pramene Vltavy,a tak jsme za chvíly Lipnu na dohled.První kemp, který zkoušíme,nám nahání pesimismus do žil-na pláži 5 umolousaných rybářů,voda špinavá,všude zápach ryb a cena 160Kč na noc - děkujeme nashledanou.Nevzdáváme se a zkoušíme dál.Na třetí pokus to vyšlo 140Kč/noc, přijatelná pláž i voda,TOBOGÁN a hlavně několik hospod za bukem.Po zabydlení se otužilejší z nás(Já,Míma,Zero)jdeme vykoupat.Zbytek hrdě zůstává zapocen a zapařen dál.Kolem osmé se vydáváme hledat místo k naplnění žaludků.Asi šestá hospoda konečně splnuje naše požadavky(pivo za 15,řízek za 70).Přitažlivá číšnice nám ochotně plní všechna naše přání(co se jídla a pití týče),a tak jsme kolem jedenácté s plnými břichy a sedmi kousky v sobě připraveni vyrazit na místní diskotéku „Ke Krápníkům“.Mářa se pro tuto příležitost vyzbrojil diskofilním úborem(tepláčky a tílko) a všechny nás ujišťoval o úspěšném „lovu“.Čekalo nás tam asi dvacet lidí (z toho asi 8 holek),bouračka za 60Kč,třetinka piva za 30,pařba na Kabáty a nakonec ploužáček s místními slečnami.Příchod do stanů:měkejši(Míma, Urbi)-kolem druhé,tvrďáci(já, Mářa, Zero)asi v půl čtvrté(nepamatuju se).U stanu nás čekal ještě čekal menší konflikt se sousedy(prý jsme byli moc hluční).Tak skončil první den.

            Úterý-den č.2.Po probuzení do slunečného dne asi v 9 měl každý na zádech pořádnou opici.S odjezdem jsme proto příliš nespěchali.V klidu jsme se nasnídali a pokecali s motorkářema(VFR,Blackbird),kteří se v době naší nepřítomnosti utábořili hned za námi.Následovalo střízlivění až do pravého poledne.Balíme stany,uklízíme bordel (Mářa do něj zahrnul i moje poloviční cigarety-DÍKY), loučíme se s VFR a Blackbirdem(kdo mohl tušit ,že se ještě potkáme) a za „příjemných“ 33 ve stínu nabíráme směr Český Krumlov(přes Vyšší Brod).Pár kilometrů za Vyšším Brodem narážíme na neodolatelný jez, který přímo přitahuje naše propocená těla  k osvěžení.Voda je jak žiletky ,ale Mářa,Mima a Urbi se toho nebojí.Po chvíli přešlapování na břehu se přidávám taky a nelituju.Na jezu blbneme dobrou hodinku a cítíme jako znovuzrození .Jediný kdo odolal je náš taťka Zero,ale vzhledem k jeho přibývajícím letům se to dá pochopit : ).Alespoň nás všechny pěkně vyfotil-Mářa s housenkou  na nose,všichni pod jezem i náš adrenalinový přesun přes „divokou“ řeku.Před odjezdem nás všechny trochu vyděsil Urbi ,když nemohl najít klíčky,ale nakonec se ukázala pouze jeho skleróza.Čeká nás nejlepší silnice s nádherným výhledem na Vltavu plnou vodáků(a hlavně vodaček).I přesto ,že by se dalo jet pořád 130 ,nikam nechvátáme a kocháme se-za neustálého zdravení se s vodáky dojíždíme až do Krumlova. Asi ve čtyři parkujeme v centru a vyrážíme za kulturou.V motorkářském na nás všichni koukají jak na kosmonauty, ale to nám je u pr..le.Za neustálého focení procházíme historickou částí  včetně hradu a končíme na pivku hned u břehu.Popíjíme a najednou nás zdraví naši staří známí VFR a Blackbird s přítelkyní z Lipna – tomu se říká náhoda.Pivo za 35 nás nijak neoslnilo a tak se pomalu vracíme na parkoviště.Cestou si vybírám peníze a konečně splácím dluhy.Čtyřicet za parkování se nám platit nechce a tak bereme po motorkářsku roha zadem.Nemělo by se to, ale jsme chudí mladíci : ).Další cíl je jasný – městečko Borovany pod Budějovicemi kde nás údajně očekává tajemná Zerova přítelkyně na nocleh .Nikdo kromě Zera pořádně neví co očekávat, a tak jsme docela napnutý.Po celkem nezáživné cestě dorážíme kolem 6 do Borovan a zjišťujeme ,že jsme tady špatně.Vracíme se asi 3km do „velkoměsta“ Ostrolovský Újezd  ,kde na nás už opravdu čeká Zerova přítelkyně Jarka s celou svou rodinou.Jsme přivítáni více než vlídně a rozkládáme stany u příjemného posezení za domem.Na hostinu která následovala nikdo z nás dlouho nezapomene-steaky na grilu,domácí zelenina,pivo – to všechno co hrdlo ráčí – tímto Jarce a její rodině ještě jednou děkujeme!!!Po večeři a teplé sprše se popíjelo a debatovalo.Nálada ještě nabrala grády, poté co Jarka přinesla domácí slivovičku (hořela jako v Pelíškách!).Nejdřív nad ní všichni ohrnovali nos , ale po druhém panáčku vzala rychle za své.Potom už nebylo žádné téma tabu a za z fábie linoucí se BORN TO BE WILD od IGGIHO POPPa jsme se dozvídali zajímavé věci… . Zero se náhle začal měnit ve zvíře , a tak ho Jarka kolem 2 radši odvedla do pelíšku.Následoval nad míru posilněný Urbi a i Míma se nakonec s drobnými potížemi dostal do stanu.U stolu tak zbyli poslední dva stateční - Mářa a já.Za svitu romantického srpečku jsme plácali nesmysli asi do čtyř do rána.

            Středa – den č.3 .Probudil jsem se až kolem 10,takže co se dělo do té doby netuším.Jisté je,že mě čekal čajíček a domácí koláč-spokojenost byla u všech viditelná, až jsme z toho zapomněli že máme opět opičku. Po snídani jsme se vydali na motorkách do rodiště Jana Žižky-Jarka nám dělala průvodkyni.Neveliký parčík nebyl nijak bombastický, ale i tak stál za zhlédnutí.Poté co Míma svým pivařem zamořil celou místní restauraci jsme se vydali do asi 15km vzdáleného Terčina Údolí.Tam nás nečekaně přivítal místní motorkář-a ne ledajaký.Kromě nádherně překopaného haryka totiž vlastnil i penzion přímo ve středu údolí a dovolil nám zajet přímo k němu na dvůr a nechat si u něj věci.Tím nám pomohl možná víc než si myslel.Oblékli jsme se do letního a vyrazili k nedalekému vodopádu za účelem koupání.Vodopád jsme sice našli , ale nikdo se v něm nekoupal-pouze si ho skupiny turistů z uctivé vzdálenosti fotily.Jenže to bysme nebyli my. „Když už jsme tady tak tam vlezu i kdybych měl zmrznout!“ ,Pravil Mářa a my jsme ho následovali.Pod vodopádem jsme si připadali jako když na nás padají hřebíky a pro očumující turisty bylo naše řevem doprovázené vystoupení lákavou atrakcí.Korunu tomu nasadil Zero když vylezl z vody a s jeho nevinným úsměvem vyndal z kapsy mobil a peněženku.Vrátili jsme se do penzionu na oběd,a i přes to, že jsme na něj čekali přes hodinu jsme odjížděli s úsměvem na tvářích – nuda to totiž rozhodně nebyla,hlášky byly fakt smrtelný.Kolem 3 jsme dorazily do Jarčina rodiště, dvě hoďky jsme si schrupli.,Mářa předal dárky a s poděkováním jsme se rozloučili.Protože počasí se navzdory předpovědi neměnilo-bylo pořád jasno,rozhodli jsme se prodloužit dovču až do čtvrtka .Náš další cíl po vzájemné domluvě : kemp v Chlumu u Třeboně.Na cestě tam by se GP opravdu jezdit nedalo, a tak jsme byli rádi když jsme se asi v 6 ocitli na místě.Kemp se nám na první pohled velice zamlouval (Mářa spatřil tobogán a nebyla s nim řeč) a po zjištění cen nebylo co řešit-65Kč se vším všudy jsme opravdu nečekali.Stany jsme píchli rovnou k vodě vedle pěti rozporuplně vypadajících holek – podle mě feťaček.Nicméně Míma  pravil že po jednom pětipivu by si dal říct,takže proti gustu… . Po zabydlení jsme se šli vyčvachtat a Mářa zkusit tobogán.Ten mu bohužel zavřeli dřív než si stačil doběhnout pro peníze – holt někdy příště Miloši.Koupání bylo OK až na to že i 50 metrů od břehu bylo vody po pás.Po koupání následovala večeře a nezbytné pětipivo.V průběhu popíjení si naproti nám sedly tři poměrně hezký holky.Po chvíli vzájemného okukování jsem se nakonec já (kdo jinej) odvážil pozvat je na partičku žolíků.Holky ale žolíky moc nezaujaly, a tak jsme radši dali noční koupačku.Pak jsme šli s holkama ke stanům, kde jsme ještě chvíli kecali a šli spát-asi ve dvě.Já jsem se ještě chvíli sbližoval s Veronikou.

            Čtvrtek-den č.4 – den odjezdu.První ráno bez opice!!!Vyspaní do růžova (do 9:30),jsme se nasnídali-díky za to patří Mářovi který snídani pohotově a bez keců obstaral.Plánovaný příjezd byl kolem jedné, a tak jsme příliš nelelkovali a v 11 už jsme to smažili na Tábor.Díky kupodivu kvalitní silnici jsme nasadili cestovní tempo kolem 130 a v Táboře jsme byli dřív než by Zero řekl kuřecí polívka.Navštívili jsme tu zdejší motobazar-pěkně natažený ceny,a pokračovali i když neradi v návratu domů.Taky se tu od nás odpojil Urbi,který by si s námi zbytečně zajel.Domů jsme tedy pokračovali jen ve čtyřech.V Miličně nás ještě zlákal ke koupání zdejší lom-fakt parádní.Pak už nás čekala jen stará známá cesta Votice,Jankov,Velíš a Vlašim.

           Co napsat závěrem?Snad jen to ,že i když jsme tuto dovolenou slepili doslova za pět minut dvanáct tak ty čtyři dny stály za to.Počasí nemělo chybu,motorky drželi a všichni byly v pohodě.Takže mi nezbývá než poděkovat všem účastníkům týhle mise za fajn dovolenou a snad za rok někam dál.

                                                                                      Méďa
Komentáře (0)Add Comment
Napiš komentář
 
 
menší | větší
 

busy