Otevřít panel přihlášení
sdílej
Kostarika - Costa Rica
Napsal uživatel Petr Kralik - www.nonstopphoto.com    Středa, 11 Únor 2009 08:08   
thumb_nd21989.jpg

Několik faktů o Kostarice:

Oficiální název: Kostarická republika

Počet obyvatel: cca 4 miliony.

Hlavní město: San José

Úřední jazyk: španělština

Rozloha: 51 100 km2

Gramotnost: 95%

Měna: colón (C) = 100 centimů = cca 3,6 Kč (v r.2007)

Doprava: jezdí se vpravo, především řidiči kamiónů jezdí značně rychle, světla se rozsvěcují až skoro po setmění, značení silnic je hrozné, je třeba se často ptát na cestu a naplno využívat vlastní intuici. Cena benzínu je cca  24 Kč/l (v r.2007).

Průmyslová odvětví: prům. textilní, oděvnický, kožedělný, strojírenský, chemický

Zemědělství: pěst. manioku, banánovníku, kávovníku, fazolí, brambor, obilnin, plamy olejné a kokosové, cukr. třtina, zelenina, trop. ovoce, tabáku, bavlníku, kakaovníku, chov skotu, koní, rybolov

Přírodní zdroje: zlato, stříbro, síra, vápenec, sůl

petr_karlik.jpg

Deník

10.11.2007 sobota

Konečně den odletu! Odlétáme na čas v 19:55. Po příletu do Madridu si vyzvedáváme bágly a jdeme se zeptat na přepážku Iberie, ve kterém hotelu máme ubytování, leč zjišťujeme, že žádný hotel nemáme. Když jsme po hodině a půl přesvědčování, vysvětlování a zavolání si šéfové ničeho nedosáhli, zalezli jsme si do rohu haly za telefonní budky, vytáhli karimatky a šli spát.

11.11.2007 neděle

V domnění, že jsme si všechnu „smůlu“ vybrali už v noci jdeme k odbavení, kde nám velmi milá slečna (vzala nás přednostně před asi 150 lidmi čekajícími poctivě ve frontě, protože jsme v klidu spali až do desíti) sdělila, že náš let je overbooked a že musíme na přepážku Iberie. Letíme tam, odtud nás posílají k jednomu check-inu, kde je nám sděleno, že let je uzavřen, ale že se máme pokusit dostat přes rentgeny s velkými bágly! a jít na přepážku ve vnitřním prostoru letiště. Koukali jsme na pána trochu nechápavě, ale zkusili jsme to a samozřejmě bez výsledku (strašlivá fronta, dopředu nás nepustili a pochybujeme, že by nás pustili dovnitř i kdyby tam nidko nebyl). Takže opět jdeme na přepážku Iberie…Slečna nám bookuje let na zítra, zařizuje hotel s plnou penzí a posílá nás k další přepážce pro ekonomickou kompenzaci. Takže nakonec v tom hotelu přece jenom spát budeme  Po vyzvednutí kompenzace se zase až tak nezlobíme, že se den zdržíme. Odbavujeme si velké bágly na zítra a jedeme do hotelu. Následuje vydatný oběd s lahvinkou vína, spánek až do večera, večeře s lahvinkou vína a spánek až do rána.

 

12.11.2007 pondělí

Po snídani se přesouváme na letiště pro jistotu s dvouhodinovým předstihem a letadlo nám tentokrát neuniklo. Čeká nás 11hodinový let.  Ani tentokrát to ale neproběhlo hladce. Let má 3 hodiny zpoždění kvůli nějaké závadě. Takže v letadle místo 11 hodin trávíme hodin 14  Ale nakonec jsme to dokázali a konečně přistáváme v San José.  Odmítáme taxi a hledáme červený TUASA bus, který nás sveze do centra San José. Zastávka je za parkovištěm před letištní halou z druhé strany (parkoviště je třeba obejít). Cesta stojí za oba 710 cl. Necháváme se vysadit ve čtvrti La Sabana a pěšky jdeme do hostelu Galileo. Místo avizovaných 16 USD v LP si říkají o 20, ale obsluha je přívětivá a hovoří plynně anglicky. Ubytujeme se, pošleme zprávy z free internetu a jdeme na večeři. Za rohem je obyč restaurace, dáváme kuřecí nugety s hranolkama za 2500 cl, kuře s rýží za 2400 cl a 2 piva po 800 cl. Je 11 večer, takže zpět do hotelu a honem spát, zítra vstáváme brzy a vyrážíme do La Fortuny na vulkán Arenal.

 

13.12.2007 úterý

Budík je nastavený na 5:15, ale budíme se oba už kolem půl čtvrté, asi zmatení časovým posunem. U nás už je dávno den. Autobus do La Fortuny odjíždí z terminálu San Carlos v 6:15. Bereme si za 1000 cl taxika. Autobus jede na čas a cesta trvá asi 4  a ½ hodiny. Po příjezdu se ubytováváme v hostelu Sleep Inn, který vede tzv. Mr. Lava Lava Man, dobře anglicky mluvící chlapík, který má nejnižší ceny ve městě za různé výlety. Domlouváme si večerní výlet na pozorování lávy za 10 USD za osobu. Času máme dost, takže jdeme na oběd, inet a odpočíváme.  Máme štěstí a Arenal se v brzkém odpoledni zcela noří z mraků, takže ho vidíme v celé jeho monumentální kráse. V půl šesté vyrážíme na pozorovací výpravu k Arenalu. Počasí nám ale nepřeje, sopka jse mezitím celá zahalila do mraků. Po asi hodině čekání na mezeru v mracích se vracíme, ale protože Mr. Lava Lava garantuje ještě jednu výpravu zdarma v případě nespatření lávy, vyrážíme znovu asi v půl desáté. Tentokrát máme trochu štěstí, takže vidíme padající žhavé kameny, ale je to dost daleko. Takže celkově nás to moc neuchvátilo,  budeme si muset zalítnout na Havaj…Spát jdeme kolem půlnoci a budíček nás čeká ráno v 6 hodin, protože v 6:30 pro nás přijede auto, které nás vezme k jezeru Arenal na loď a na druhé straně na nás bude čekat další auto, které nás odveze do Santa Eleny, dalšího cíle naší cesty. Tentokrát nás cena příjemně překvapila, protože platíme 13 USD za osobu, namísto 25 – 30 dolarů uvedených v LP.

 thumb_nd21449.jpg thumb_nd21453.jpg
thumb_nd21457.jpg thumb_nd21465.jpg

14.11.2007 středa

Zvolili jsme cestu z La Fortuny do Santa Eleny (Monteverde) typu jeep-boat-jeep, která má být o hodně rychlejší, než objíždět jezero autobusem přes Tilarán… Máme ale smůlu. Hodinu sedíme v lodi a na někoho čekáme. Z toho někoho se vyklubal zájezd staroušů z USA s hromadou kufrů a jiných zavazadel, takže zabralo další půlhodinu než se nalodili. Někteří účastníci zájezdu měli problém se vůbec dostat k lodi a pak do lodi. Před námi sedí paní z USA, která má v uších náušnice imitující papoušky. Všichni si nabízejí  něco k jídlu, fotí se a švitoří, aniž by si uvědomili, že nás pět, kteří jsme tam na ně hodinu a půl čekali, lehce zuří. Loď je tak přeložená, že se po jezeře sotva plazí, takže nejenom že máme zpoždění, cesta přes jezero zabere další hodinu místo dvaceti minut. Kolem nás se prohánějí ostatní lodě, vezoucí pasažéry, kteří si vybrali pozdější odjezd, aby se lépe vyspali. My zas chtěli být v Santa Eleně první, abychom se ten samý den stihli podívat do pralesa, a nakonec  tam budeme poslední.  V přístavišti čekáme, až poskoci vyloží Amíkům kufry, protože oni si to přece zaplatili, takže se s tím tahat nehodlají, popravdě řečeno, by to stejně na silnici k autům nevynesli… Konečně sedíme s naší partou v naší Toyotce a řítíme se další dvě hodiny po značně kopcatých, bahnitých a kamenitých cestách necestách do Santa Eleny. My vystupujeme  po 12 hodině zde, ostatní pokračují do Monteverde.  Nakonec nám tedy cesta zabrala 5,5 hodiny namísto avizovaných 3 hodin. Hned nás odchytává paní, opět anglicky mluvící, tak se k ní jdeme ubytovat za 7 USD na osobu. Prales už dneska nestíháme, ale je tu spousta atrakcí, které lze za příslušný či spíše slušný obnos absolvovat. Různé canopy a jiné atrakce v korunách stromů vynecháváme, protože desítky USD se nám z kapes tahat nechce, tak jdeme do motýlí farmy (2x9 USD) a do orchideové zahrady (2x7 USD).  I restaurace se nám zdají drahé, takže si kupujeme jídlo v obchodě a vaříme si k večeři špagety. Jdeme spát po osmé, protože zítra vyrážíme v 6:30 konečně do mlžného pralesa Santa Elena.  Místňáci nás od Monteverde odrazují, že je to tam moc turistické. Zatímco Santa Elenu navštíví ročně asi 20 000 lidí, do Monteverde zavítá návštěvníků 10x víc a vozí je tam všechny místní cestovky, protože cesty jsou tam široké a často betonové, tudíž pohodlé a přístupné i pro turisty typu našich spolucestujících z lodi. Dnes večer jsme ještě viděli lenochoda na stromě přímo před naším hostelem   Ale byla už tma, takže si ho vyfotíme až zítra…

 

 thumb_nd21472.jpg thumb_nd21479.jpg

 thumb_nd21481.jpg thumb_nd21488.jpg
 

 thumb_nd21493.jpg thumb_nd21537.jpg

 thumb_nd21553.jpg thumb_nd21572.jpg

 thumb_nd21605.jpg thumb_nd21643.jpg

 

15.11.2007 čtvrtek

V 6:30 vyrážíme směr Santa Elena Cloud Forest. Prší. A prší celé dopoledne. Máme tedy tu čest zažít mlžný prales opravdu mlžný. Je nádherný, zelený a zelený a vlhký a deštivý a zelený.  Stromy porostlé mechy a lišejníky, všude bromélie. Na zvířátka máme ale smůlu. Kdo by se v takovém počasí pohyboval venku? Jen my a pár dalších nadšenců, moc nás tu opravdu není. Po obědě přestává pršet a my jdeme ještě na jeden (velmi bahnivý) trail a za celou dobu vidíme jen dvě mnohonožky, jednoho brouka a párek velikých tmavých ptáků. Občas slyšíme křik ptáků a pár jich velmi daleko na pár okamžiků i vidíme. Toť vše. U vchodu do parku jsou barevná krmítka pro kolibříky, tak se jimi kocháme a snažíme se je vyfotit.  Rozlišujeme několik druhů, ten nekrásnější je také nejvíc plachý. Ostatní se nechají pozorovat z 20 cm. Je to zajímavé, mít možnost dívat se na ně takhle zblízka.  Celkový dojem je i přes nepřízeň počasí skvělý.  Ve čtyři odpoledne se vracíme do Santa Eleny a kupujeme lístky na autobus na další den do Puntarenas. Pak kupujeme lahev argentinského Malbecu. K večeři si dáváme ovoce a víno. Lenochod nás převezl. Oproti všem předpokladům se přemístil neuvěřitelně daleko a už jsme ho neobjevili. Balíme bágly a jdeme na kutě, protože opět vstáváme brzy, v 5 a.m.

 

 thumb_nd21671.jpg thumb_nd21678.jpg

 

 thumb_nd21680.jpg

 thumb_nd21683.jpg thumb_nd21716.jpg

 

 thumb_nd21746.jpg thumb_nd21815.jpg

 

thumb_nd21842.jpg
16.11.2007 pátek

Dnes je den velkého přesunu. Přemisťujeme se k národnímu parku Manuel Antonio přes Puntarenas a Quepos. Budíček je opět brzy, v 5 hodin. Autobus jede v šest a prvních 32 km dolů na Panamericanu jedeme 2 hodiny. Zbylých asi 50 km zvládáme za další hoďku, takže do Puntarenas dorážíme lehce pod deváté. Nejvíc zdržuje, jak neustále zastavujeme a rozjíždíme se dle přání cestujících. Doufali jsme, že tohle jsme nechali za sebou s Indonésií… Co se ale týká ohleduplnosti, máme se od Kostaričanů co učit, protože jsou k sobě  velmi milí, pomůžou si se zavazadly a nechávají se navzájem sednout, když to situace vyžaduje – maminky s dětmi, starší lidé.  Bus z Puntarenas do Queposu jede až v 11 hodin. Lístky se kupují u okénka v jedné ulici kolmé na pláž. Ptáme se, kde je baňo a chlapík nás posílá do velké modré budovy, která slouží jako čekárna na busy. Je tam taky jídelna, tak si dáváme oběd. Za pět minut jedenáct, když nás nikdo nežene do žádného busu se ptáme jednoho chlapíka, zda jede náš bus odsud a dozvídáme se, že nikolivěk, že jede z ulice u pláže. Bleskově tedy vybíháme a stíháme ho akorát. Nasedáme a vyrážíme. Následuje opět neustálé zastavování a nabírání dalších pasažerů. Ve městě Jaco jsme asi za 2 hoďky, doufala jsem, že bude pauza, ale žádná se nekoná. „Naštěstí“ se tak potím, že nepotřebuju jít na záchod. Sedačky jsou hrozně malé a je málo místa na nohy, takže velcí běloši mají dost stísněné podmínky. Do Queposu dorážíme po půl třetí a čekáme asi 20 – 30 minut na MHD do Manuel Antonia. Zde sháníme levné ubytování. Dle LP by měl být nejlevnější Cabinas Irarosa za 10 USD double. Nejmenuje se to však C.I., nýbrž Tico lodge a nestojí 10 USD, nýbrž 16 USD. Nic levnějšího se tu ale stejně sehnat nedá. Shazujeme bágly a jdeme se podívat na pláž. Silnice u pláže je plná prodavačů různých cetek a je to tu jeden běloch na druhém. Jsme dost zklamaní, jak je to tu turistické. Jestli je tohle nízká sezóna, jak to tu musí vypadat začátkem roku? Doufejme, že zítra v národním parku uvidíme nějaká zvířata, že se všechna s hrůzou neodstěhovala… Na pláži se půjčují surfy a taky takové destičky, na kterých jsme si báječně užili v JARu, tak se ptáme, co chtějí za půjčení, že bychom se zítra povozili na vlnách. Dozvídáme se, že 5 USD na hodinu za destičku, že je to hold business. Vzápětí se od nás chlapec dozvěděl, že to teda žádnej business nebude, protože se zbláznil, taková nehorázná suma. Trochu na nás zíral, asi je zvyklý, že Amíci a Němčouři, kterých jsou tu kvanta, neodporují, ale nakonec pokrčil rameny, že si to půjčí někdo jiný, že není problém. Když není, tak není. My se jdeme najíst. Na véču si jako předkrm dáváme v jedné restauraci kalamáry a protože je Happy hour, zkoušíme Cuba libre. Mňam. Pak jdeme vyfotit západ slunce na pláž a pak se jde Petr dorazit do jiné restaurace kuřecími křídly. Happy hour stále trvá, tak přidáváme jednu Margaritu. Vracíme se do hostelu, dáváme sprchu, něco přeperu a v 8 večer už spíme jak zabití.

P.S.  Cestou od hostelu na pláž jsme viděli velikánského hnědě zbarveného baziliška.

 thumb_nd21920.jpg

 

17.11.2007 sobota

Národní park Manuel Antonio otevírá v 7 hodin (mimo pondělí) a protože je tou dobou příliv, je třeba využít služeb mistních převozníků. Do parku vstupujeme v 7:15 a hned za vstupem na nás čeká nádherný modrý leguán. Kousek dál je v podrostu schovaný bazilišek a dál vedle cestičky zahrabává právě nakladená vajíčka malá želva. Pak vidíme lenochoda a několik aguti. Různé ještěrky a ještěry nepočítáme.  Začíná být pěkné vedro a my se koupeme ve vlastním potu. Šplháme do kopce na vyhlídku na oceán. Postupně přicházíme ke krásným plážím a nakonec se na jedné z nich koupeme. Celkem jsme viděli 3 lenochody, ale ani jednoho jsme nenašli my, vždycky už na ně někdo koukal a byli hrozně vysoko a maskovaní. Ještě jsme viděli několik opic kapucínů a řadu ptáků a motýlů. Do hotelu se vracíme kolem druhé, balíme a přesouváme se do Queposu, protože zítra nám jede bus směrem Hacienda Barú už v 5 hodin ráno.

 thumb_nd21946.jpg thumb_nd21967.jpg

 thumb_nd22066.jpg

 

18.11.2007 neděle

Vstáváme v půl páté a jdeme na autobus. Poprvé odjíždíme se spožděním, a to v 5:15 namísto v 5:00. Asi 1 a ¾ hodiny drkotáme po nezpevněné silnici souběžně s pobřežím směr Dominical, kde se asi 3 km před městem nachází rezervace Hacienda Barú. Zdejší prales je jiný než v NP Manuel Antonio. Jdeme se projít, ale moc zvířat nevidíme. Při pozorování jednoho ptáčka zjišťuji, že stojím uprostřed mravenčí dálnice, což mě stojí jeden slušný kousanec. Nakonec vidíme 3 nosály, 1 tukana a 1 lenochoda (opět hrozně vysoko na stromě). Jednoho letícího tukana jsme viděli ještě z autobusu. Pak jdeme k oceánu a zdejší pláž je divoce nádherná. Kam oko pohlédne nikde nic a nikdo, jen písek, vlny a vyvržená torza stromů. Hurá do plavek, celý oceán je jenom náš. Před pláží jsou varování, že jsou zde silné proudy a upozorňoval nás na to i chlapík, který nám prodával vstupenky do parku, tak se neodvažujeme příliš daleko od břehu. Dovádíme ve vlnách a v 11 hodin se vracíme na recepci, abychom se zeptali, kdy jede bus do Dominicalu. Domorodec říká, ať se podíváme, jestli jsou na zastávce ještě lidi. Autobus tam ale zrovna stojí a odjíždí. Další jede až ve 3:30 pm, takže si dáváme v klidu sandwich, balíme příručáky do velkých báglů a jdeme v nefalšovaném poledním vedru ty 3 km pěšky. Taxi by stálo asi 7 USD, a to se nám platit nechce. Až na to vedro se jde docela dobře. V asi půlce cesty nám zastavuje auto se dvěma chlapíky, ze kterých se vyklube jeden místňák Ing. Agr.  a jeden Kanaďan, co tu dělají pro Starbucks Coffee nějaký výzkum, jak pěstovat líp kafe, aby mělo stálou kvalitu atd. Je čas oběda, tak si zastavují na jídlo, my nám všem kupujeme pivo a nakonec se domluvíme, že nás svezou ještě do San Isidra. Perfektně jsme pokecali. Ptáme se na situaci s malárií a je nám řečeno, že malárie se tu už prakticky nevyskytuje, že problém s ní má Panama. Ale že se všichni bojí horečky Dengue, která prý loni zabila na 300 lidí. V San Isidru nás vysazují přímo před kanceláří busu do San José. Ten sice jede každou hodinu, ale všechny jsou již obsazené až na poslední toho dne, který odjíždí v 5:30 pm. Je totiž neděle a lidé se asi vracejí z víkednu. Máme tedy dvě a půl hoďky čas. Trávíme ho studováním průvodce a jídlem, protože není kam dát batohy, abychom se šli podívat po městě a na chození s báglama jsme už trochu unavení. Nakonec dorážíme do San José kolem půl desáté, hledáme hotel blízko půjčoven aut na Paseo Colón, internetíme a jdeme spát před půlnocí. Naše postel v pokoji č.5 v backapckeru JC&Friends strašně vrže!

 thumb_nd22081.jpg thumb_nd22082.jpg

 nd22090.jpg

 

 19.11.2007 pondělí

Spíme až do 9 hodin!!! Poprvé tak dlouho. Snídáme, balíme a vyrážíme půjčit auto. Nejlevnější půjčovna, kterou dohazuje majitel hostelu nám nechce poskytnout plné pojištění, tak jdeme do Dollaru. Mají volné jen 1 auto! Nisan Almera, 25 USD (automat ) + 30 USD všechna pojištění (CDW, SLI, rozbití oken,…) na den. Bereme ho do pátku, tedy na 5 dní. Trochu nám to nabourá rozpočet, ale bez něj se nedostaneme na Poás, Irazú a Barvu. Vyrážíme po 12. hodině směr NP Braulio Carrillo. Když se k němu blížíme, hrozivě se zatahuje a kazí se počasí, takže si nakonec vyfotíme jen soutok řek Río Claro (čistá) a Río Sucio (špinavá). Protože leje jako z konce, rozhodujeme se, že na pěší tůru nepůjdeme, vyjíždíme z parku a dáváme oběd. Pak objíždíme z druhé strany Barvu a blížíme se k Poásu od vodopádů La Paz. V LP se píše, že pod vrcholem Poásu je hostel, tak tam jedeme. Mají 1 pokoj volný, je hodně velký a je to naše nejdražší ubytování (30 USD). Doufáme, že si tu cenu ráno vynahradíme krásným výhledem, protože za tmy je vidět dole v údolí spousta světýlek. Ještě se jedeme podívat, jaká je situace u vchodu do NP Volcán Poás, protože v LP píšou, že je otevřeno až od 8 am, což je dost pozdě na zdejší poměry, tak to jdeme pro jistoutu omrkout, jestli by se tam nedalo třeba dostat dřív. Nedalo. Je tam velká brána a nápis, že vstup mimo otvírací dobu je mimo zákon. Na pokoji večeříme manga a meloun, které jsme koupili na tržišti a jdeme spát, protože stejně chceme přijet před bránu dřív, abychom tam byli po otevření jako první 

 thumb_nd22105.jpg thumb_nd22110.jpg

20.11.2007 úterý

V noci fouká silný vítr. Ráno od pěti hodin je počasí hodně proměnlivé, ale stále doufáme, že vydrží. V půl osmé přijíždíme před zavřenou bránu parku a leje jako z konve. V osm přijíždí strážci a záchranka a brána se otevírá. Nemá to ale cenu platit 16 USD za vstup, počasí je hrozné a je hrozné celý den. Strážce tvrdí, že už je takové aspoň 3 týdny. Vracíme se do hotelu na snídani a pak jedeme do Heredie, kde skoukneme město a internet. LP opět nezklamal. Tvrdí, že by tu mělo být přírodovědné muzeum, ale místní o ničem nevědí. Chvíli po něm pátráme, ale asi tu opravdu žádné není. Asi ve dvě odpoledne vyrážíme do Sacramenta, jestli se počasí neumoudří, že bychom vylezli na vulkán Barva. Je to pěkně úzká silnice, pěkně do kopce. Ze Sacramenta k rangarské stanici je to asi 3 km po unpaved (LP píše, že pouze pro 4WD a tentokrát mu teda musíme dát za pravdu). Zkoušíme to naším obyč Nisánkem, ale cesta je strašná, tak se vracíme. Pojíme zásoby, které jsme nakoupili v Heredii a vracíme se najít hotel. Večer otevíráme lahvinku argentinského Shirazu a relaxujeme u španělské TV. Počasí stále nic moc. Máme pěkný výhled z našeho hotelu na okolní střechy i sopky. Užíváme si večerní bouřku v dálce nad pobřežím a doufáme, že počasí se nám nakloní.

 thumb_nd22122.jpg thumb_nd22143.jpg

 thumb_nd22146.jpg thumb_nd22156.jpg

21.11.2007 středa

Ráno v šest sedí na sopkách zase mraky. Chvíli meditujeme co dělat a nakonec se rozhodujeme, že se pojedeme podívat na Río Celeste, která stéká po svazích sopky Tenorio na severu Kostariky. Vyrážíme směr Alajuela a na Panamerikanu. Jenže když míjíme Alajuelu, zdá se nám, že se Poás vybírá, takže měníme směr na sopku. Nahoře je ale stejně hnusně jako včera. Přesto platíme vstupné a parkovné (16 USD) a jdeme se podívat ke kráteru. Je vidět asi na metr před sebe a leje jako z konve. Navíc zjišťujeme, že jsme v hotelu za dveřmi zapomněli stativ, takže se musíme vrátit do Heredie. Stativ na nás naštěstí už čeká na recepci, takže ho kolem 11. hodiny vyzvedáváme a dáváme druhé kolo směr Río Celeste. Panamerikana je ale strašná. Přecpaná kamiony, relativně úzká, první půlka jeden kopec za druhým a tudíž samá zatáčka, jede se dost pomalu, takže dneska už nestíháme. Navíc zjišťujeme, že LP zase nezklamal! Tvrdí, že vstup do parku je několik km jižně od Bijaguy, jenže ono to není jižně, ale severně a není to hned vedle silnice, ale 11 km! po DRSNÉ unpaved. Pokračujeme tedy do Upaly, kde spíme. 


22.11.2007 čtvrtek

Unpaved, neunpaved, když už jsme tady, jedeme se na Río Celeste podívat s tím, že když to bude moc drsný, necháme auto u cesty a zkusíme stopnout nějaký turisty s 4WD. Je to dost drsný, ale Petr je drsnější a projíždí prvních 10 km. Pak se nervově hroutím a dožaduji se odstavení vozidla, že už chci jít pěšky. Stálo to ale za to. Zase jiný typ pralesa, krásný vodopád, zajímavá barva řeky, místo, kde se voda obarvuje minerály, můstky a klády místo mostů, horké prameny. Akorát si Tenorio zase udržuje vlastní mikroklima a skoro celou dobu návštěvy prší. Ale ani to moc nevadí, bez té spousty vody by ten prales nebyl tak pěkně zelený a zarostlý a olišejníkovaný. Hned jak se vynoříme ze svahů sopky, déšť ustává. Za námi je ale stále stejné počasí. Cesta zpět na silnici je opět zážitek, občas nechápeme, co jsme to projeli cestou sem. I domorodci se za námi otáčejí a padají jim motyky z rukou údivem. Autínko to naštěstí zvládlo a zaslouží si pochvalu. Pokračujeme přes Upalu zadem na La Fortunu, protože silnice je stejná jako Panamerikana co se týká šířky, ale rovná a nic po ní nejezdí, takže to tu pěkně ubíhá. Ve Fortuně jdeme na večeři, Arenal je zase schovaný v mracích jako minule, takže se nezdržujeme a pokračujeme dál směrem na Puerto Viejo, takže objíždíme zezadu všechny sopky a spíme v Turrialbě. Na zítra je lepší předpověď, tak chceme zkusit Irazú.

 thumb_nd22199.jpg thumb_nd22207.jpg

 thumb_nd22213.jpg thumb_nd22251.jpg

 thumb_nd22258.jpg thumb_nd22289.jpg

 thumb_nd22334.jpg thumb_nd22206.jpg

 

23.11.2007

Ráno je modro!!! Nasedáme do našeho vozítka a vyrážíme na vrchol Irazú. Je to napínavé, protože po obloze se začínají honit mraky. V 7:45 jsme před bránou a do kráteru se valí mraky. Strážce nás ale nechce pustit, prý až v 8:00. Jsme trochu (víc) naštvaní. V 8 vjíždíme od parku, parkujeme a utíkáme na hranu kráteru. V 3500 mnm se ale neutíká moc dobře… Rychle fotíme a za chvíli není nic vidět. Mraky se ale honí jak malé děti, takže kráter se chvílemi objevuje před našimi zraky i objektivy. Hlavní kráter je 300 m hluboký a 1000 m široký, dole je zeleně zbarvené jezero a je to nejvyšší činná sopka Kostariky. Asi za hodinu se rozhodujeme, že zkusíme i Poás. Frčíme tedy dolů do údolí a skrz San José se prodíráme směrem na Alajuelu. Vzhledem k tomu, že Kostaričani se se značením silnic hlavu moc nelámou, je řízení z bodu A do bodu B hlavně o instinktu, ale nakonec jsme cestu zase našli. Zatím je počasí stále OK, což je dost s podivem, protože normálně, i když je hezky, se do kráteru stahují mraky kolem 10. hodiny. Nakonec přijíždíme k bráně v 11 hodin. Vytahuju lístky, které jsme koupili předevčírem a zabírá to. Strážce se nad námi slituje, protože je mu jasné, že jsme tehdy nic neviděli. Říká, že dnes je to poprvé po 30 dnech, kdy je tu na vrcholu hezky a je vidět kráter. Platíme tedy jen parkovné. Takže potřetí na vrcholu! Tentokrát to ale stojí opravdu za to. Poás je o hodně působivější a fotogeničtější než Irazú. Je taky 300 m hluboký, 1300 m široký a asi 2600 mnm. Je opravdu nádherný. Fotíme a fotíme. Pak se jdeme podívat k vedlejšímu kráteru, který je zaplněný vodou a zarostlý v lese a zase se vracíme k hlavnímu kráteru. Dole je modré jezírko, nad kterým se prohánějí plyny a páry, které se z něj uvolňují, takže je na co se koukat. Svahy kráteru jsou žluté a červené, rozbrázděné vodou. Zůstáváme do druhé hodiny a pak jedeme do hotelu, kde jsme spali před dvěma dny, na oběd. Dnes je tam hrozně milá paní a jsme jediní hosté, takže máme náležitou pozornost. Dáváme si ananasový džus z rozmixovaného ananasu, mléčný jahodový koktejl, rajčatovou polévku z rozmixovaných rajčat, plato casado s kuřetem a ceviche, syrovou rybu nakládanou v citronové marinádě s tortilama. Nejsme si jistí, jestli nepraskneme. Zvažujeme, co dělat dál a volíme variantu sjet na druhou stranu hor a zkusit štěstí ještě na Arenalu, když už se dneska tak povedlo to počasí. Ale tady nám to štěstí už nepřeje. Potřetí jsme dneska tedy nejen na Poásu, ale taky v La Fortuně. Arenal je ale zase celý ukrytý v mracích. Měli jsme štěstí, že jsme ten první den viděli celý jeho majestátný kužel. Než se setmí, vyřizujeme internet a pak jedeme na pozorovací místo. Jsou tu davy lidí. Potkáváme Mr. Lavu Lavu a chvíli debatujeme. Dozvídáme se, že předchozí noc byly dobré pozorovací podmínky, že se po desáté večer vyčasilo a bylo jasno. A my to prošvihli, a to jsme tu včera večer byli. Stejně jako před dvěmi týdny. Být tam tak vždycky o noc dřív! Ale kdo to mohl vědět. Čekáme od pěti asi do půl jedenácté, ale je to beznadějné. Vzdáváme to a vracíme se do San José, kam přijíždíme v půl druhé ráno. V prvním hostelu je plno, tak jdeme zase do JC&Friends, kde je jeden pokoj volný, bohužel opět č. 5 s rozvrzanou postelí.

 thumb_nd22347.jpg thumb_nd22478.jpg

 nd22367.jpg

 

24.11.2007 sobota

Den odletu. Ráno balíme, vracíme auto a jdeme ještě chvíli do centra San José. Chceme prodat průvodce, ale v antikvariátu nemají ještě peníze, aby ho od nás koupili, protože dneska zatím nic neprodali… V centru je spousta lidí. Na poště posíláme pohledy, kupujeme něco k snědku a vracíme se do hostelu pro batohy. Zastávka TUASA busu je hned za rohem. Na letišti jsme za půl hodinky, platíme odletovou taxu 26 USD za osobu a jdeme na check-in. Před rentgenovou kontrolou piju co se dá, ale asi litr džusu zbývá. Než ho vyhodím, ptám se, jestli to vadí a všichni kontroloři se hrozně diví, v čem že je problém, že si klidně můžu vzít na pití co chci. Letadlo má hodinu zpoždění a letem plným turbulencí letíme do Limy, kde máme bez zpoždění jen hodinu a půl na přestup do La Pazu, takže jsme zvědaví, jak to stihneme. Je to o chlup, ale letadlo stíháme a v Bolívii přistáváme chvíli po půlnoci.

 thumb_nd22518.jpg thumb_nd22532.jpg


Ceny v Kostarice - listopad 2007 - 100 cl = cca 3,6 Kč, 1 USD = 18,30 Kč

Spaní (dvoulůžkový pokoj): celkem 218 USD/2 osoby/12 nocí

San José - Gallileo 20 USD

              - JC&Friends  24 USD (2 noci)

La Fortuna – Sleep Inn  10 USD

Santa Elena – Cabinas El Pueblo 12 USD (2 noci)

Manuel Antonio – Tico Lodge  16 USD

Quepos – Hotel Mar y Luna  20 USD (vlastní koupelna)

Poás – Le Qué Tu Quierres  30 USD (vlastní koupelna)

Heredia – Hotel Heredia  15 USD (vlastní koupelna)

Upala – Maleku Lodge  20 USD (vlastní koupelna)

Turrialba – Hotel Turrialba 15 USD (vlastní koupelna) 

Vstupy a výlety: celkem 146 USD

Arenal  2x10 USD

Santa Elena – Mariposa Jardín  2x9 USD, Orchideárium  2x7 USD,

                       Santa Elena Cloud Forest Reserve  2x12 USD

NP Manuel Antonio  2x7 USD

Hacienda Barú  2x7 USD

Volcán Poás  2x7 USD vstup + 2 USD parkovné (placeno 2x)

NP Volcán Tenorio (Río Celeste)  2x6 USD

Volcán Irazú 2x7 USD 

Cestování autobusem: celkem 34 USD + 18 380 cl

Letiště – San José TUASA bus 4x310 cl = 1240 cl

San José – La Fortuna  2x1650 = 2300 cl

La Fortuna – Santa Elena (jeep-boat-jeep)  2x13 USD

Santa Elena městečko – Cloud Forest Reserve a zpět 2x4 = 8 USD

Santa Elena – Puntarenas  2x1100 cl = 2200 cl

Puntarenas – Quepos  2x1750 cl = 3500 cl

Quepos – Manuel Antonio a zpět 4x110 cl = 440 cl

Quepos – Hacienda Barú  2x900 cl = 1800 cl

San Isidro – San José  2x1850 cl = 3700 cl

Taxi San José  1000 cl + 1000 cl + 1200 cl 

Cestování autem: 400 USD

Půjčení na 5 dní Nissan Almera s plným pojištěním 270 USD

Benzín 128 USD (1400 km) 

Odletová taxa: 2x26 = 52 USD 

Ostatní: jídlo, suvenýry atd. cca 320 USD 

Celkem náklady: 1210 USD 

Orientační ceny některých potravin: 

Balená voda 1,75 litru  600 – 1000 cl

Hlavní jídlo s pitím pro dva 5000 cl – 8000 cl

Ananas 700 cl

Malé mléko (250ml) 600 cl

Malé máslo (asi tak čtvrtka, většinou slané)  400 cl

Džus (1 litr)  700-900 cl

Další informace pro motoristy:

v Kostarice je možné samozřejmě normálně čerpat všechny druhy paliva a není s tím žádný problém.
Benzínových stanic je dostatek. Problém je v horách, kde nejsou zpevněné cesty a je dobré používat buď 4x4 nebo minimálně lehce terénní motocykl.
Kostarika je plně rozvinutá země takže s náhradními díly na klasické motocykly by neměl být problém. Na pobřeží jezdí skůtry a menší motocykly, klasika.

Silnice jsou zdarma (nezaregistroval jsem žádné placení) , pouze průjezd tunelem je zpoplatněn. Na silnicích, kromě PanAmericany jsou občas velké díry. Silnice vypadá kvalitně a dlouho není problém a najednou se objeví díra 1m v průměru a 0,5m hluboká, takže neustále pozor.
Petr Kralik 
petr_karlik.jpg
 


 

 

 

Komentáře (1)Add Comment
0
CarolBREWER26
říjen 23, 2010
91.201.66.6
Hlasy: +0
answer this post

Houses and cars are not cheap and not every person is able to buy it. Nevertheless, mortgage loans are invented to support different people in such kind of cases.

Napiš komentář
 
 
menší | větší
 

busy