Velice povedený motosraz, na který se dlouho vzpomíná ;o))

Rok s rokem sešel a já se opět, již podruhé chystala na tento"domácí" sraz. Po zkušenostech z loňského roku, jsem se těšila jak malé dítě na Ježíška a o to víc, když jsem nejela jako se obvykle na sraz jezdí - v pátek, ale měla jsem tu čest připojit se už ve čtvrtek a alespoň malinko se podílet na přípravách tudíž tzv. „nahlédnout šéfkuchaři pod pokličku“.
Kluci montovali lavičky,podium a tak celkově se věnovali těmto techničtějším věcem Já jsem se snažila pomoct Zdeňce v kuchyni, ale bylo vidět, že Zdeňka už má ve všem za ty roky zaběhlý sytém.
Počasí se netvářilo zrovna příznivě, byla docela zima, ale pozitivem bylo to, že nepršelo a slunko občas vykouklo z poza mraků. Jak už to v campu bývá, nebylo se ani kde ohřát, ale ani to nikoho neodradilo od věčného vtípkování. Během odpoledne za mnou dorazila Monča i s mojí výbavou na spaní (dva spacáky, dvě deky..) Mezi různými pracemi byla sem tam nějaká přestávka na teplé jídlo či kávu apod.
Když přišel večer, sesedli jsme se společně k baru, popíjelo se a jak to končí, to Vám asi nikomu nemusím vyprávět;o)) Nocleh jsem si zařídila již v předstihu v jedné z chatek. Jenže díky super večerní atmosféře ve čtvrtek večer jsme si jaksi s Mončou zapomněly utemovat tu ohromnou fuku pode dveřma. Během noci jsem si rychle vzpomněla, ale přiznám se, že jsem byla moc líná na to, abych z té postele vylezla a napravila to.                                                                             Ono když se Vám ty nohy tak nějak divně pletou..;o) Takže Monča se zavrtala do všech možných dek a své kapuci ala eskymák a já jsem se se snažila taky zamotat do dek a spacáků, ale vzhledem k tomu, že jsem byla společensky unavená se mi to nějak nedařilo..;o(
V pátek dopoledne probíhaly poslední přípravy jak v kuchyni, tak na podiu a defakto všude v campu. Těchto příprav jsem se už nijak aktivně neúčastnila. Seděla jsem venku na lavičce a po předešlé noci jsem koukala jak trubka a sem tam jsem něco vyfotila. U toho jsem tiše obdivovala ostatní kolik mají v sobě ještě elánu ;o)
Během odpoledne začali do campu najíždět první návštěvníci srazu. Počasí nám opět nepřálo.. zima byla jak v ruském filmu a nebe vypadalo na to, že začne každou chvíli pršet (naštěstí opět nezačalo). Čím rychleji se blížila doba večera tím více přibývalo lidí a camp se začal pomalu, ale jistě zaplňovat. Obdivovala jsem ty, kteří si vybalili stan a rozhodli se v něm spát. Při vzpomínce na předešlou noc v chatce, kde bývá větší zima jak venku jsem si nedokázala představit noc ve stanu. Tuším, že okolo 16 – 17 hod. Začal program.                                       Jak už u pořádajích Full of Energy MC Czech bývá zvykem výběr kapel nebyl rozhodně špatný a sraz moderoval tradičně Robert Rosenberg. Program si již bohužel detailně nepamatuji, ale nejvíce mě zaujala rocková kapela Seven, která mě vytáhla svou hudbou z barové židle pěkně ven pod podium;o)
Páteční srazová atmosféra se nesla v pohodě a v klidu. U některých z nás to bylo asi předešlou nocí;o))
Tentokrát jsme s Monikou byly moudřejší a nezapomněly jsme utemovat díru pode dveřmi a pořádně se zabalit do té haldy spacáků a dek. Musím přiznat, že jsem se konečně vyspala a bylo mi i teplo. Sice by mě v mém věku mělo hřát mládí či láska, ale přeci jen ta zima je občas vlezlejší, než paní z Modré pyramidy, která mi minulý týden volala asi 5x a neustále dělala, že to nebyla ona kdo mi volal už několikrát předtím.. ale to už patří zase někam jinam;o))
V pátek jsme šly tedy spát s nadějí, že sobotní počasí bude alespoň o něco lepší.. Ale bohužel ani v sobotu jsme se nedočkaly.. Naštěstí již od pátku kluci topili v železných sudech a tak se bylo kde ohřát.. Míra by nám o tom  mohl vyprávět, jak se naučil rychle běhat, když mu v ruce chytil plastový kanystr s benzínem;o)) Nám všem stačil hořící sud, ke kterému jsme si stoupli, ale Mírovi ne.. on musí mít vždycky něco extra;o))
  V sobotu již od rána najížděli další a další motokáři a motorkářky, ale vzhledem k počasí účast nebyla taková jako loni. Sobotní program nabízel výběr zajímavých soutěží např. přetahování gumou, o nejlepší zvuk motocyklu apod., ale také pěkný výběr kapel mezi nimiž mě nejvíce zaujali Rammstein rev. a skupina Waťák ze Vsetína (Kabát rev.). Minimálně tyhle dvě kapelky rozproudily krev v žilách snad všem věkovým kategoriím.
Díky tomu, že sraz nebyl obřích rozměrů, vládla zde opět jako vloni atmosféra velice přátelská, ne-li přímo rodinná. Přála jsem si aby sobotní večer nikdy nekončil, protože jsem věděla, že pak přijde na řadu neděle a já budu balit a pojedu domů, což se mi rozhodně nechtělo a tak asi hlavně to bylo příčinou, že jsem se do chatky odebrala někdy v neděli okolo 6 hod. ranní ;o) 
V neděli mě vzbudili někdy po 10 hod. a přišlo to na co jsem se těšila úplně nejméně.. výše zmiňovaný čas balení a cesta domů..
S těžkým srdcem jsem opouštěla Camp Sever ve Mšeně a jen nerada se loučila s lidmi, kteří mi na tomto srazu přirostli k srdci zas o něco víc.
Ten kdo se nechal odradit jen chladným počasím udělal chybu, protože to bylo vykompenzováno velice příjemnou atomosférou a chutnou domácí kuchyní ;o))

Fotogalerie na rajčeti

 Fotogalerie jednastopa

Meggy

Komentáře (0)

RSS feed komentářů

Napiš komentář

Email Jméno WWW		Název Komentář menší | větší
		Odebírat na email (pouze pro registrované) Komentuj