Otevřít panel přihlášení
sdílej
Dovolená v Itálii (13.-22.7.2007)
Napsal uživatel Markétka    Pondělí, 30 Červenec 2007 13:32   
top.jpg
 

Hurá, je to tady. Už jsem se pořádně těšila, až vyrazíme na dovolenou do Itálie - slunce, moře, motorka, prostě pohodička.
 
 Už ve čtvrtek měl Dave dovolenou, takže prakticky celý den probíhal v duchu příprav a dolaďování. Dave dodělával držák na PDA, já jsem hrála puzzle s věcmi, když jsem se je snažila nacpat do našich 3 kufrů. Nějak jsem nechápala, jak je možné, že máme tolik věcí. Ale nakonec se to úspěšně zdařilo, stan v jednom bočním kufru, k tomu moje osobní věci, spacáky do druhého bočáku, k tomu broučka věci. Jídlo, vařič, nádobí a všechny ostatní "nezbytnsoti" šli do zadního kufru. Navrch karimatky a stativ.

Připraveni! Vyrážíme!

 

 

13.7. - pátek
Vstali jsme brzo, z VeFeRky jsme udělali tak trošku tank a v 6 hodin jsme vyrazili na cestu. Jeli jsme přes Prahu, po Jižní spojce, na Plzeň,  Rozvadov, přes Německo a Rakousko až do italského města Livorno. Navigace nám spolehlivě diktovala kde zahnout a tak jsme nemuseli nikde tápat. A jak se u nás tak nějak stává podivným zvykem, samozřejmě nás zastihl déšť. Kousek za Plzní začal slejvák, že nebylo téměř na krok vidět, tak jsme museli dát delší pauzu. Naštěstí vedle benzinky jsme potkali McDonalda a tak jsem se schovali tam a dali si druhou snídani. Poprvé v životě jsem posnídala menu u Mekáče, jelikož jsem měla poměrně velký hlad. Mezitím přestalo pršet, jen drobně mžilo, takže jsme vyrazili dál. Po chvilce už na nás zase svítilo sluníčko. Jinak cesta probíhala bez problémů, jen naše zadky občas docela protestovaly. Přibližně po 100 až 150 km jsme dělali zastávky na protažení a občerstvení. V Itálii jsem relativně kousek od cíle strávili dlouhou dobu v kolonách. Několik desítek kilometrů stály kolony snad všemi směry. Zpočátku jsme poctivě stáli také, po chvilce jsme (po vzoru všech ostatních motorek i skútrů) zajeli do odstavného pruhu a mířili kupředu, nejprve pomalu, poté rychleji a rychleji. Nakonec došlo i na sveřepé kličkování mezi auty. Probojovávali jsme se kolonou až se nám konečně podařilo uniknout. Po desáté hodině večerní jsme byli konečně u kempu, naštěstí nás bez problémů ubytovali (sice za cenu na naše poměry dosti vysokou - 26 Euro za noc, ale u nich zřejmě naprosto běžnou) a tak jsme postavili stan, povečeřeli a zalehli k tuhému spánku. Přece jen po té cestě jsme byli docela unaveni. Hlavně můj drahý poklad, který celou cestu odřídil.

 

14.7. - sobota
Dopoledne jsme se rozhodli pro malou procházku, obešli jsme pláže a blízké okolí našeho kempu Mare e Sole. Na písečných plážích bylo poměrně dost lidiček (i když ve srovnání s letovisky jako Bibione tu rozhodně bylo prázdno). Po obídku jsme sedli na motorku (a to brouček ještě večer tvrdil, že další den nikam nejede) a jeli prozkoumat i vzdálenější místa a najít nějaký obchod, kde nakoupíme něco k snídani. Z malého výletu po okolí nakonec bylo přes 100 najetých km. Mimo jiné jsme "zabloudili" až k Pise, kde jsme u šikmé věže samozřejmě udělali pár fotek a jako každý turista jsme tam šaškovali s natahováním rukou a podobně. :-) Na druhou stranu od kempu jsme zase objevili úchvatné útesy, kde se dalo koupat, i když vlez do vody byl trošku nešikovný. Byla tu spousta krabíků, ježků a rybiček. Jen jsme byli už asi 25 km od kempu. Po vykoupání jsme se jeli podívat ještě dál, kde jsme nakonec objevili ještě otevřený obchod a nakoupili. Do kempu jsme se vrátili zase až za tmy.

15.7. - neděle
V neděli jsme si opět zahráli puzzle a naskládali věci do kufrů. Přemístili jsme se o kousek dál do kempu Internazionalle. Doufali jsme, že najdeme ubytování levněji než předtím, ale bohužel, cena byla úplně stejná. Zavítali jsme se podívat na pláž, která přiléhala ke kempu. Naivně jsme se radovali,že jsou zde i lehátka se slunečníky, ale bohužel - bylo nám vysvětleno, že si je musíme zaplatit. A tak jsme se přemístili blíž k moři, přímo na písek. Vstup do vody byl posetý kamínky, které občas boleli do nohou, navíc kamenná hráz k nám nepouštěla moc vln. Brouček rád šnorchluje a tady nebylo ani moc rybiček, takže jsme tu dlouho nepobyli a zase se vrátili zpátky. Pak jsme navštívili ještě jednu oblázkovou pláž o kousek dál a večer jsme se vydali na projížďku a procházku po trhu. Nabízeli zde ale hlavně jídlo. Také jsme zavítali do rybářského přístavu, odkud jsem pozorovali krásný západ slunce.

16.7. - pondělí
Koupali jsme se opět na oblázkové pláži. Odpoledne jsme se prošli trošku po městě a samozřejmě jsme si dali i pravou italskou zmrzlinku. Mňam  - sliny se mi zbíhají... Když jsme se vrátili, vydali jsme se do sprch. Brouček na mě čekal, když v tom uslyšel poprvé za celou dobu našeho pobytu češtinu. Dali jsme se pak do řeči s partou 4 Čechů, lidí zhruba našeho věku, kteří byli odněkud od Brna. Večer pak Dave mluvil s Fanoušem, který dnes spolu s přítelkyní Monikou vyrážel za námi, s plánovanou přestávkou v Rakousku. Prý dorazili v pohodě do kempu, ale když chtěli postavit půjčený stan, zjistili, že nemá tyčky. Tak se vydali sehnat jiný. Když postavili svůj druhý stan, chystali se uvařit jídlo a zjistili, že sice mají bombičky, ale nemají hořák. A jeli znovu nakoupit. Sehnali sice hořák, ale jiný, takže k němu ještě museli koupit bombičky.
 
17.7. - úterý

Domluvili jsme se s Brňákama (tedy s Honzou, Honzou, Andreou a Lenkou) a vyrazili jsme opět na koupání k útěsům. Byla to paráda, jen jsme usoudili, že by to chtělo botky do vody, které jsme si později také koupili. Během dne volal Fanda, že prý na GrossGlockneru nechal motorku na parkovišti, ale boční vítr mu jí shodil. Výsledek - rozlámaná maska, ohnutá spojková páčka, uražené zrcátko a odřená půjčená helma, která byla zavěšená na zrcátku. Statečně ale vše polepili lepenkou a i přes velkou chuť otočit to a vydat se domů nakonec pokračovali naším směrem. Večer prý dorazí. My jsme večer poseděli spolu s Brňákama, kteří k našemu překvapení vyráběli palačinky. No jo, autem se hold cestuje jinak... My bychom zdaleka tolik věcí jako oni nepobrali. Ale neměnila bych. Pozdě v noci dorazil i Fanouš, bohužel na vrátnici mu řekli, že už hosty dnes nepřijímají, ať dorazí ráno. A tak se zničení, unavení a naštvaní vydali hledat ubytování jinde, jelikož vrátný kempu byl neoblomný a dovnitř je prostě nepustil. Nakonec je přijali akorát v hotelu, kde recepční sice řekl, že za ubytování chce nineteen za oba, ale další den při placení zjistili, že jde o ninety, tedy 90 Euro místo 19.

18.7. - středa
Dopoledne jsme čekali na Fanouše a hráli kanastu. Oni si totiž v hotelu trošku přispali a až těsně před polednem je budili z recepce telefonem slovy: "Mistr František...". Za námi dorazili tedy docela dost po poledni. Odpoledne jsme se byli koupat na oblázkové pláži a my jsme díky botkám do vody nemuseli koukat na to, kam šlapem. Brouček šnorchloval kolem kamenného valu, já, Fanda a Monča jsme plavali o kus dál. Monča najednou vyděšeně povídá: "Tam, je medúza." A tak jsme rychle změnili směr. Monča s Fandou se vrátili na břeh, já plavala k broučkovi, říct mu, že ve vodě je medúza. Když jsme byla jen pár metrů od něj, tak na mě volal, že je tam medúza, že jí viděl. A tak jsme se otočila a plavala ke břehu, zatímco on vylézal po kamenném valu. Jenomže vlna ho spláchla zpátky, uklouzlo mu to a tak si během vylézání pěkně omlátil nohy. Na břehu nám pak oba, miláček i Monika, popisovali bílo-průhlednou medúzu, s černo-fialovým lemem, o délce asi půl metru a průměru klobouku 30-40cm. Miláček nás navíc pobavil, když říkal, že jak šnorchloval, tak nahoře na tom kamenném valu stála paní a něco mu říkala. Porozuměl akorát slovu big a tomu, že ukazovala na vodu. Pomyslel si, že asi říká, že jsou tam hezký velký ryby a tak jí řekl s úsměvem "Ja." a na znamení ještě zvedl palec a pokýval hlavou. Pak se zase ponořil do vody. Za okamžik ho ale vylekala medúza a pochopil, že paní asi nemluvila o rybách. Nějakou dobu jsme byli na pláži, kluci ještě zajeli koupit zmrzlinu. Pak jsme objevili vyhozenou medúzu na břehu. Fanouš se šel odvážně zase koupat, ale vrátil se s požahaným ramenem a zády. Začali jsme zjišťovat, co je ta medúza zač. Naštěstí jsme zjistili, že nijak moc nebezpečná není. Návod na ošetření na internetu, který nám z Čech přeposlal kolega smskou, povídal něco o tom, že se má postižené místo ošetřit takto: "Setřete zbytky medúzy a ránu potřete alkoholem." A tak se Fanda rozhodl, že si večer koupí víno a bude žahnutí ošetřovat zevnitř. Po nějaké době jsme do vody vlezli všichni, ale jen tak opatrně na kraj. Přesto i Monču žahla medúza do ramene.

19.7. - čtvrtek
Ve čtvrtek jsme vyrazili opět na koupání na útesy. S botkami do vody už to bylo mnohem lepší. Miláček fotil podvodním foťákem a dokonce i tady jsme potkali medúzy, ale jen menší a naštěstí žádná nikoho z nás nežahla. Každopádně koupání bylo parádní, kluci se střídali o brýle a šnorchl, já měla sice jen ty plavecké brýle, ale stačilo to. Odpoledne jsme znovu vyrazili do Pisy, jelikož Fanda s Monikou se tam chtěli také podívat. A tak jsme opět jako správní bláznivý turisté šikmou věž podpírali, tlačili a opírali se o ni, abychom dovezli hezké fotky. (Mimochodem, jsem zvědavá, kdy se k nám dostanou ty, co fotil Fanda na svůj foťák.) Z Pisy jsme ještě spěchali na západ slunce v rybářském přístavu, ale sluníčko už bylo téměř schované, když jsme tam dorazili. Přesto jsme udělali pár pěkných fotek. Cílem objektivů, které měli v rukou kluci, byla především Monika. Je to hezká a fotogenická holka, takže se podařili opravdu pěkné fotky. 

20.7. - pátek

I pátek byl hlavně ve znamení koupání na útesech, i když se nám už do toho všeho nějak vkrádal ten nemilý pocit, že dovolená končí a zítra se musíme vydat na cestu domů. Po koupání ještě ostatní vyrazili na písečnou pláž pro nějaké ty mušličky, zatímco já už jsem pacifikovala naše věci, aby to puzzle šlo další den lépe složit do kufrů. Večer jsme samozřejmě vyrazili na pizzu. Já si výborně pochutnala, měla jsem Prosciutto, tedy šunkovou pizzu, zatímco ostatní si dali nějaké jiné druhy a prý nic moc. 21.7. - sobota

Sobotní dopoledne jsme strávili balením věcí a přípravou na odjezd. Po zaplacení v kempu (platí se až při odjezdu a né při příjezdu jako je tomu u nás) jsme ještě zajeli do centra Livorna a nakoupili nějaké drobnůstky domů. Pak už jsme pokračovali směrem na Innsbruck. Cesta byla docela dobrá, ale když teploty vystoupali ke 40 stupňům, byli jsme unavení a kluci za řidítkama málem usnuli. A tak jsme si dávali v průběhu cesty různé delší pauzy a energii jsme dobili i redbullem. Křídla nám sice nedal, ale úspěšně jsme pokračovali v cestě. Pak jsme se ale opět dostali do kolony a došlo na jízdu v odstavném pruhu (jenomže kromě motorek tam jela pak už i auta a nakonec se z odstavného pruhu stal jen další pruh kolony, kde auta a motorky také jen stáli), následovalo kličkování mezi auty. Potom mezi dvěmi nejrychlejšími pruhy projíždělo auto odtahovky k nehodě, která kolonu způsobila, takže jsme se směle drželi za tímto autem a bez obtíží projeli v místě, které auta odtahovce uvolnila. Ale nebyli jsme jediní, jelo nás takhle asi 10 motorek. Nakonec jsme se probojovali kolonou, objeli nehodu a pak už jsme svištěli po docela prázdné dálnici (oni všichni totiž stáli v té koloně a tak jsme si opravdu užívali volného prostoru). Navečer jsme dojeli do kempu v Innsbrucku, který vypadal opravdu dobře a nabízel i koupání. Na vodě čněl nafukovací IceBerg, na kterém blblo a klouzalo se několik dětí. A tak jsme se na něj těšili i my, ale bohužel - kemp je plně obsazen. Naštěstí nám poradili jiný kemp, tak jsme popojeli asi 10 km a pak už jsem se ubytovali.

22.7. - neděle
V noci a k ránu nám pršelo, tudíž jsme pak balili mokré stany, ale podařilo se nám to celkem bez obtíží a vyrazili jsme zase na cestu, tentokrát už přímo k domovu. Cestou jsme opět několikrát zastavovali a když poprchávalo, dali jsme si i pauzu v Mekáči. Bylo tam ale hrozně moc lidí a navíc to jídlo nebylo tak dobré jako u nás. Na hlad to ale stačilo. Z Rakouska jsme vjeli do Německa. V Německu na nás zase jednou začalo poblikávat naše hladové oko (jako už tolikrát během dovolené) a tak jsem chtěli natankovat. Jenomže jsme jeli po dálnici a pumpa nikde, 30km, 50km, 70km, 100km a najeli jsme do odstavného pruhu. Pak už ani ťuk, VeFeRka si už ani neškytla. 100 km jsme ujeli, hledajíce benzínku a nepotkali jsme ani jednu, z toho asi 80km na nás výhrůžně blikalo ono zmiňované očko. Naštěstí Fanda má o 2 litříky větší nádrž. Díky navigaci jsme zjistili, že nedaleko, když se sjede z dálnice, tak jedna pumpa je. Fanda nám tedy sjel pro benzín do PETky. Pak už jsem zajeli také dotankovat a mohli jsme pokračovat dál. Někdy odpoledne jsme dorazili do naší malé zemičky. Opět jsme jeli přes Plzeň a Prahu. Před Prahou jsme se rozloučili s Fandou a Monikou. Ačkoliv jejich dovolená začínala poněkud nešťastně, nakonec se poměrně vydařila. Domů jsme dorazili někdy navečer. Unavení, ale spokojení. Dovolená se povedla, byla krásná a tu spoustu kilometrů v sedle VeFeRky si budeme pamatovat ještě dlouho.

Sečteno a podtrženo, za těch 10 dní jsme najeli 2900km, vrátili jsme se plni zážitků a víme jistě, že už teď se těšíme, až zase někam vyrazíme.

Snad to vyjde za rok.

 

Komentáře (0)Add Comment
Napiš komentář
 
 
menší | větší
 

busy