Otevřít panel přihlášení
sdílej
Honda CBR 929 RR
Napsal uživatel Dave & Mája    Úterý, 13 Březen 2007 09:15   
 thumb_151651.jpg
 
HONDA
CBR 929 RR
...:::náš malý testík:::...

 thumb_61761_2.jpg

 Objem:          929
 Výkon (kW): 109
 Rok výroby:   2001
 Provoz:          2002
 Počet km:      29000
 STK:             03/09
 Cena:            149´000 KČ 

Motocykl byl registrován v roce 2002. Je to speciální Silver edice.thumb_dsc00355.jpg
K motorce dostanete dva klíče, manuál a origo příslušenství, které je nahrazeno tuningovými díly. 
Motorečka má tuningové plexi Fabbri a nepoužité originální plexi, karbonové blinkry a zabalené originální. Kola mají leštěné ráfky a červené středy, což cebru v těchto barvách hodně sluší. Na motorce jsou namontované leštěné padáky. V ČR jsem prvním majitelem a v zahraničí měla také jednoho majitele o čemž svědčí i výborý stav tohoto kousku. Motorka nebyla bouraná. Je po výměně oleje, filtru a svíček, má novou řetězovou sadu a novou gelovou baterii. Přední pneu má najeto cca 2000km.

Motorka z mého pohledu:

thumb_61761_6.jpgJezdím na Hondě VFR, která je podstatně těžší (o 50kg) a má menší výkon, takže z výkonu a ovladatelnosti RR jsem hodně nadšený. Když jsem na ní sedl poprvé, měl jsem pocit, že sedím na kole, které chce vystartovat vpřed, ale zvuk origo koncovky mi říkal, že je to takový klidný mazel. Mazel? ale to nesmíte protočit rukojetí, v tu chvíli se pocit ztrácí a to co přichází, jsou emoce, tak silné, že vás na místě již nic neudrží.

 

thumb_dsc00362.jpgDneska je krásně, tak šup pro oblečení, helmu, doklady a vyráží se. Ze začátku se krotím, přeci jenom je to pro mne něco nového. Ve vesnici si to v klidu štráduji svojí padesátkou, která je na digitálním displeji jasně čitelná i za sluníčka, které mi do něj zrovinka svítí. Teplota se při takhle vlažné jízdě pohybuje v rozmezí 80 - 90 stupínků pana Celsia. Za městem dávám za šest a zkouším, jestli má sílu a co byste čekali? Jasně že má. Navíc za sebou nechávám osobáky, což mne pohladilo po dušičce... Zatáčky si užívám v rychlostech okolo 130 a sem tam se nějaká ta rovinka projíždí do 170ky. Brzdy hodnotím výborné, Nissiny sednou motorce skoro na míru. V zatáčkách často ani nepodřazuji, protože to s tímto výkonem již není potřeba a i na šestku se pohybujete ve vyšších otáčkách. Byl jsem překvapený, že na šestku jedu ve 4000 ot/min  stovečkou, takže městem si to mohu ševelit padesátkou na dva tisíce. Pocit, že mi zbývá jen posledních 7000 otáček a mohu zrychlit ještě o 170... co dodat...

A co jízda z pohledu spolujezdkyně: Budu rád, když mi Mája textík doplní, ale nyní napíši jen to, co mi sama sdělila.

thumb_dsc00359.jpgJejí první dojmy byly rozporulné. Nedá se na tom sedět, neví, čeho se chytit, padá do mezery mezi mnou a sedlem spolujezdce, ale to jsou první kilometry. Později už je to lepší a mám nakázáno jezdit rychleji a rychleji, ať z jízdy také něco má. Hlavně vidí na cestu a už skoro tuší, jak na cebru sedět. A dojmy po jízdě? "Chci jezdit..."

Po ujetí dalších kilometrů připíši své zkušenosti. V tuto chvíli článek uzavřu slovy: Pro jezdce perfektně ovladatelná motorka, která si nenechá líbit větší jezdecké chyby, ale těch menších si ani nevšimnete, že jste je udělali. Motorka, se kterou nemusíte mít strach předjíždět, pokud to nebude do vracečky ve dvou kilech v protisměru, kde jede naložený náklaďák... 


Komentář spolujezce, aneb malá holka vzadu:

    Tak tedy dobrá, připíšu i já svůj malý komentář. Jak už Dave zmínil, zpočátku se mi na Cébéerku moc nelíbilo. Dave je hubený, ale má dlouhé ruce, takže já jsem ze zadního sedla neustále klouzala do mezery za ním, přičemž jsem se nemohla zapřít o nádrž, jelikož tam pořádně přes něj nedosáhnu. Ale s tím by větší lidi neměli mít problém.
    Prvních pár kilometrů je pro mě docela  peklo, bolí mě kostrč, ruce i záda, ale hlavně nevím, jak sedět a kde se držet,abych si na motorce připadala bezpečně. Se stoupající rychlostí se moje pohodlí překvapivě zvedá, potíže nastávají, když Dave začne brzdit, v tu chvíli mám potíže udržet se. Když se couráme padestákou po městě, je to pro mě dost velký problém. Narovinu říkám, že do Prahy bych na tom nejela a kdybychom se dostali do kolony, tak bych šla raději pěšky vedle motorky. Na druhou stranu musím uznat, že oproti Veverušce mám tady díky vyvýšenému sedlu parádní rozhled.
    Po chvíli si již trošku zvykám a snažím se vychytat posez. V přední části mého sedla je pásek, tak se ho zkouším chytit. PO chvilce snažení se mi horko těžko podaří nacpat tam ruku v rukavici a říkám si, že by to snad šlo. Šlo, ale jen do chvíle, než Dave zabrzdí. Okamžitě jsem se o vlastní ruku praštila do ... zkrátka mezi nohy. Tento způsob tedy okamžitě vzdávám. Chytám se Dava kolem pasu a za boky, ale ani to není zrovna ideální. Přes silnou bundu ho pořádně neobejmu, alespoň ne tak, abych se držela pevně.
    Při třech a půl tisících otáček jdou sice lehce vybrace do stupaček, ale jakmile se otáčky zvednou nebo klesnou, tento problém okamžitě odpadá.
    Když se mě Dave starostlivě ptá co a jak, poprosím ho, ať zvýší rychlost,jelikož to je pro mě snazší. Po určité době už přestávám mít takové problémy s držením a posezem, ale těžko říct, jak to. Nějakým způsobem střídám držení kolem pasu, boků a opírání o nádrž špičkami prstů. Při soustředění na jízdu to není problém, ale nemůžu si dovolit ztratit pozornost, jelikož pak se nedržím v příhodné chvíli odpovídajícím způsobem. Sice je to náročné, ale musím říct, že mě jízda opravdu baví. Po počátečních obavám jsem opravdu nadšená a užívám si radost z jízdy.
    V jedné zatáčce mě ale čeká nemilé překvapení - aniž bych zcela tušila jak, při náklonu jsem sjela ze sedla do mezery za Dava, o své sedlo se opírám pouze kostrčí (což není zrovna pohodlné ani bezbolestné),ale hlavně tím docela hnu s motorkou, což Dave rozhodně pozná na řízení. Naštěstí to bez větších problémů zkoriguje a jedeme dál. Ale pravda je,že takové chyby se na CBR poznají mnohem víc než na VFR. Veveruše je tolerantnější.
    Když doma sesedám z motorky, musím říct, opravdu bych jezdila ještě dál... na veverušce se mi sice líbí víc, ale ani CBR není špatná. A rozhodně předčila má očekávání, přiznávám, že jsem ji podcenila. Lehkost, s jakou se Davovi řídí poznávám i já v roli spolujezdce. A myslím, že kdybych na Céberce najezdila víc kilometrů, zvykla bych si na její nařesti a našli bychom společnou řeč.
    Každopádně jsem vděčná za tu zkušenost. Pro ty,co jezdí sami, nebo jejichž partnerky nejsou taková malá škvrňata jako já, musí být Céberka parádní zážitek. Kdo touží po svižné sportovní jízdě, má rád rychlost a sílu a ocení výkon už od zdola, je Céberka to pravé. Teda, pokud má nějaké zkušenosti, pro začátečníky to asi není...    Mája
    


Výše popsaný motocykl je na prodej, dohoda o ceně možná.

140´000kč

mobil: 777 186 891, email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript


 

Komentáře (0)Add Comment
Napiš komentář
 
 
menší | větší
 

busy