Otevřít panel přihlášení
sdílej
Tour de Europe
Napsal uživatel Lukáš - LukyCat    Sobota, 10 Březen 2007 21:05   
Tour de Europe
Po dlouhém plánovaní a přemýšlení, kam zamířit na dovolenou, jsem se rozhodl, že projedu Alpy, Dolomity a zajedu se podívat i do Chorvatska a budu se snažit navštívit pár jezer. Na naplánování cesty jsem měl celou zimu a tak jsem samozřejmě vše odkládal a zbyl mi do odjezdu jen hrubý plán, kudy bych chtěl jet.

Po přečtení pár cestopisů jsem měl jasno, že chci na Grossglockner, poté se dostat přes Dolomity k jezeru Lago Di Garda a poté k moři k Benátkám, které jsem chtěl navštívit již dávno, a z Itálie po pobřeží do Chorvatska, kde jsem měl v plánu zajet se podívat na Plitvická jezera. Při zpáteční cestě jsem se chtěl zastavit ve Slovinsku u jezera Bled. To byl můj plán. Martina s ním souhlasila a tak už mi jen zbylo sehnat někoho, kdo pojede se mnou. Ze začátku nás bylo, že by jsme udělali hada od nevidím do nevidím. Jak to tak bývá, tak čím se víc blížil datum odjezdu, začali lidi odpadat. Jeden nemohl kvůli dovolené, další kvůli penězům atd. , tak jsme nakonec zbyly jen dvě motorky. Na dovolenou jsme si vyhradili dva týdny s tím, že nebudeme nikam chvátat a když se budeme chtít někde zdržet, tak se tam v klidu zdržíme a nebudeme se hnát za hltáním kilometrů - jedeme přece na dovolenou ne :-)

  • Lukáš + Martina + Yamaha YZF600R ThunderCat
  • Petr + Mirka + Aprilie 1000 Falco

Vracovice-Tábor-České Budějovice-Včelná

Tak je tady po dlouhých plánech a očekávání den D a odjezd na naší dovolenou, kterou jsme si dovolili nazvat Tour de Evrope. Odjezd jsme měli naplánovaný na šestou hodinu večerní. Balím to proto v práci s předstihem a jdu balit věci (jako vždy mám na vše dost času a proto to nechávám na poslední chvíli). Sbalím vše co potřebuju a nepotřebuju a nanosím vše k motorce a dumám, jak to vše naskládám na motorku :o/// V pět jsem po dlouhém váhání rébus vyřešil a jdu se v klidu rozloučit s rodinou a dát si ještě pořádné jídlo. V šest jedu pro Martinu na chalupu a ta mi ještě nanosí nezbytné věci, které už není kam dát, tak musím vyndat moje tajně uschované lehátko, které jsem si tajně přibalil do její tašky :-). Jen co dobalíme, tak slyším zvuk dvouválce a doráží Petr a Mirka, takže jsme kompletní a nic nám nebrání vyrazit vstříc dvoutýdennímu dobrodružství. Dáváme si ještě kávu a domlouváme se, kam dnes dojedeme. Kolem půl sedmé vyrážíme.

Naše cesta vede na chatu k tetě, kde ještě musím vyzvednout eura. Máme to při cestě, neboť má chatu u Tábora. U tety dáváme ještě řeč a za chvilku už jedem směr Tábor. V Táboře jsme za chvilku a stavíme zde v obchodě pro doplnění nezbytných věcí a tak ještě na motorku, kam už jsem myslel, že se nic nevejde, nakládáme pár láhví tvrdé lihoviny a pár plechovek piva, nějaké jídlo - jo, když jde do tuhého, tak člověk při troše improvizace dokáže vše :-)

Z Tábora jedeme po známé silnici směr České Budějovice. Silnice je docela prázdná, tak se nám jede krásně. Asi za hodinku jsme v Budějovicích. Stavíme zde na benzíně a Martina volá spolužačce (což se pak ukázalo jako super nápad - dík Marti) a místo plánovaného spaní v kempu ve Zlaté Koruně to berem směr Včelná, což je vesnička kousek od Českých Budějovic a je při cestě na Dolní Dvořiště a měníme stany za teplo domova. Po vyložení motorek a vysvětlování paní domácí, že se tohle všechno vážně vejde na dvě motorky :-) jdeme tento úspěch zapít do místní nálevny, kde jsme byli mile překvapeni hodně solidními cenami, tak jsme to zapili řádně a ani nevím, v kolik jsme šli spát :-)


Včelná, Dolní Dvořiště, Fraistad, Linz, Salzburg, Bisohofen, Zeel am See

Ráno vstáváme v devět a hned se jdu podívat ven. Čeká nás zatažená obloha a mírné mrholení. Hlavně, že neprší a snad se to roztrhá :-/// Jdeme zatím tvořit hygienu a snídáme. Po snídani naložíme všechny věci opět na motorky a v deset vyrážíme za stále zatažené oblohy směr Český Krumlov a odtud na Dolní Dvořiště. Ve dvanáct jsme na místě, tankujeme plnou a kupujeme zde ještě rakouskou dálniční známku za 5 eur a antipich. Dáváme se ještě do řeči s bandou z Mladé Boleslavi, co jedou na Bled a do Chorvatska. Voláme ještě naposled domů, že je vše o. k. a vyrážíme směr Rakousko. Po překročení hranic jedeme po kvalitní silnici a za malého provozu a stále zatažené oblohy směr Freistadt, za nim se napojujeme na dálnici a jedem směr Linz. Nad námi je pořád zatažená obloha a silnice je mokrá, tak začínám tušit, že za chvilku vjedem do deště. Za Linzem se staly moje myšlenky pravdou a z nebe se na nás začal valit déšt :-( Stavíme proto na odpočívadle, kde už je tolik motorek, že jsme se tam málem ani nevešli.

Všichni navlékají nepromoky, jen my vyndáváme řízky a čekáme co bude, neboť ani jeden z nás nepromoky nemá (jedem přece na dovolenou, tak musí být hezky ne :-) ) Déšť trošku polevil, tak vyrážíme dál - stále ještě v plni optimismu za mírného mrholení, které místy zesílí, ale není to nic hrozného. Jedeme dál na jih směr Salzburg. Před Salzburgem sjíždíme směr jezero Attersee. Parkujeme mašiny u jezera a jdeme se projít kolem. Po pár krocích se ozve rána a Petrovi padá poprvé motorka. Jdeme jí rychle zvednout a podívat, jestli se nestalo nic vážného. Naštěstí padla šikovně na tašky, takže škody jsou minimální. Dáváme motorku na beton a jdeme obdivovat krásně čisté jezero.

Zkoušíme vodu a zjišt’ujeme, že je nádherně teplá. Škoda, že není pěkně - hned bych tam skočil :-( Chvilku bloumáme kolem jezera a dohadujeme se – musíme sem někdy zajet až bude pěkně. Pak se jedem ještě podívat na Mondsee, ale zde se moc dlouho nezdržujeme, neboť už je dost hodin a my musíme ještě urazit kus cesty. Bereme to proto hned zase na dálnici a k pumpě doplnit ropu. Poté jedem stále směr Salzburg, který už máme na dosah. Ze Salzburgu to poté bereme stále dolu k jihu směrem na Villach. Po cca padesáti kilometrech za Salzburgem sjíždíme na město Bischofshofen. Silnice je na naše poměry hodně kvalitní a začíná se krásně kroutit, což jsme po dlouhé dálniční jízdě jedině uvítali :-) Jen tady je docela silný provoz. Z Bischohofenu jedeme směr město a jezero Zeel am See. Kolem půl šesté jsme ve městě a po malém optání na pumpě jsme našli i jezero a docela útulný kemp. Cena byla 46 eura za 4 lidi 2 motorky a dva stany.

Kemp je na slušné úrovni, tak to bereme na jednu noc, neboť druhý den máme v plánu vyrazit na slavný Grossglockner. Stavíme stany a vaříme si večeři. Počasí je stále nic moc, ale obloha už se alespoň protrhává a dokonce na nás sem tam vykoukne sluníčko - konečně. Po večeři sedíme u stanu a dopřáváme si trochu alkoholu. Po chvilce vedle nás staví motorka a máme nové sousedy - Čechy na Varaderu, které jsme potkávali na hranicích. Dáváme hned řeč a jelikož mají zítra stejný plán jak my, výjezd na Grossglockner, tak se domlouváme, že pojedeme spolu. Večer se jdeme ještě podívat po okolí, moc jsme toho neviděli, hned na začátku procházky nás zaujalo dětské hřiště, odkud nás vyžene až silný déšť :-). Kolem desáté jsme už ve stanu a jdeme spát


Zell am See, Grossglockner, Sillian, Cortina di Ampenzo, Pordoi

Vstáváme v devět a budí nás krásná obloha a sluníčko. Holky dělají snídani a já s Petrem balíme věci na motorky a už to máme docela v ruce :-) V deset jsme připraveni k odjezdu, vyrážíme na Grossglockner. Tomáš a jeho přítelkyně (naši dočasný parťáci) jedou první, neboť tady Tomáš již byl a tak jsme se nechali vést. Z kempu na mýtnici je to kousek.

Stavíme stroje na parkovišti. Jdeme zaplatit vlezné 18eur a sedáme na motorky a jedem se kochat. Hned od úpatí nás čeká slušné stoupání, silný provoz a neuvěřitelné množství motorek. Všude kolem jsou parádní panorámata a tak každou chvilku stavíme a fotíme.

Stoupaní bylo kilometr od kilometru prudší a s přibývající nadmořskou výškou byl znát citelně úbytek výkonu a s hustým provozem a četnýma zatáčkami se naše řazení omezilo jen na první dva rychlostní stupně.

Pod vrcholem už jsem myslel pro divný zvuk (takový chrochtavý), že na vrchol nevyjedu :o/ ale když jsem viděl borce, co to vyjížděli na simsonech, tak jsem přestal mít strach a jedem dál. Další zastávku máme pod vrcholem a děláme ještě pár foteček a hned míříme na vrchol.

Po cestě dojíždíme asi 8 našich českých Jaw 250, zdravíme, troubíme a objíždíme naše kolegy cestovatele borce z Čech. Nahoře je skoro plné parkoviště a mračná obloha. Parkujeme motorky a kocháme se krásným výhledem v mracích. To už dojíždí jawaři a tak jdeme dát řeč.

Poté se vydáváme na ledovec. Tomáš jede stále první, cesta je parádní, tak mám dost času koukat po okolí a užívat si jízdu. Cesta se krásně kroutí a kolem nás jezdí tam i zpět spousta motorek - krásný pocit.

Po chvilce jízdy jsme u ledovce, kde nás opět vítá plné parkoviště, ale místo jsme naštěstí ještě našli. Na ledovci je spousta sněhu a taky bohužel i spousta lidí :-( Zamykáme mašiny na parkovišti (věci necháme na motorkách) a jdeme se rozloučit s Tomášem a jeho přítelkyní. Oni se rozhodli sejít dolu k ledovci, ale my nemáme tolik času, takže ahoooooooooooj a zas někdy. Pokocháme se pohledem z parkoviště

Kolem třetí se rozhodneme vyrazit směr Itálie, neboť před sebou máme ještě hodně kilometrů. Máme v plánu ještě dnes dorazit k jezeru L . D. Garda no tenkrát se mi to jevilo jako krásná pětihodinová projížd’ka. Bohužel teď vím, jak se jezdí v horách - dálnice jsme chtěli vynechat) a místo pěti hodin jsme trasu jeli dva dny s nocováním někde v horách po širákem :-) ), takže sedáme na mašiny a ubíráme se pohodovým tempem směr Sillian. Silnice se pořád krásně kroutí a sluníčko to do nás pere jak blázen, tak si jízdu užíváme Sillianu jsme cca za hodinu a jedem směr Cortina d Ampenzo. Zatáčka stále střídá zatáčku a máme pocit že jich snad i přibývá a začínáme tušit, že na Gardu to nestihneme, neboť cesta moc neutíká a my ještě ani nejsme v Cortině, kde už jsme dávno chtěli být. Stavíme proto na odpočívadle a vytahujeme mapu a hledáme nějakou rychlejší cestu.

Bohužel jsme žádnou nenašli. Dálnice tady žádná nevede a jako nejlepší se jeví cesta po které jedeme. Dáváme tedy sváču, děláme pár fotek krásných vrcholků Dolomit a jedem dál s tím, že zvýšíme rychlost a budeme doufat, že to stihneme. Kolem šesté dorážíme do Cortiny a vítá nás pravý italský dopravní chaos. Je zde nějaká soutěž v parkurovém ježdění, kterou bez zájmu míjíme a proplétáme se směr Pordoi. Bohužel je ve městě i dost uzavírek, tak trošku kufrujeme. Stavíme proto na doplnění nádrže za cca 1,34 eura a ptáme se na cestu, která nám byla sice nejasná, ale jedem přibližně směrem, kam nám bylo ukázáno. Po chvilce cesty stále bloudíme a tak se opět ptáme na cestu ochotné paní, která nám ráda poradila a tak jsme konečně našli silnici, kterou jsme potřebovali.

Za městem se silnice opět ubírá do nadmořských výšek o kterých si u nás můžeme jen nechat zdát. Opět je to samá zatáčka a mě už za ten celý den začínají bolet ruce. Petr na tom není o moc líp a naše průměrná rychlost se snížila odhaduju tak na 40-50km/h víc se jet nedalo. Na vrcholkách je dost zima a my začínáme mít hlad. Stavíme proto na jednom vrcholku, plníme žaludky a děláme pár fotek. Příroda kolem je vážně úchvatná, ale my jsme ve velkém časovém skluzu a tak nemáme na kochání čas :-(

Nasedáme proto na motorky s velkou nechutí, neboť naše těla už spíš touží po odpočinku než po nějakém rychlém přesunu na motorce. Cesta opět prudce klesá a zatáček neubývá, spíš naopak. V devět jsme konečně u města Pordoi, to už se ale stmívá a my za sebou máme ani ne půlku cesty. Domlouváme tedy, že ujedeme ještě kus cesty směrem na Canazei a tam to někde zabalíme. Jedem tedy dál ve stejném stylu, doprava, doleva, nahoru, dolu. Ruce už ani necítíme a s převýšení už máme solidně zalehlé uši, . . kde je nějaká dálnice?? :-)

V deset je regulérní tma, nálada je na bodu mrazu. My i holky jsme totálně k. o. a každý další kilometr už je velký risk, už se nejde na cestu moc soustředit. Domlouváme proto, že sjedeme někam do údolí a poohlédneme se po nějakém bydlení, neboť je jasné, že na Gardu ani náhodou nemůžeme dorazit. Sjíždíme do údolí a zatáčky už projíždíme tak nějak automaticky.

Ještě, že tady je skoro nulovej provoz. Po cestě jsme žádný kemp nepotkali a tak se rozhodujeme to zabalit někde pod širákem. Stejně už je hodně hodin a brzo ráno chceme vyrazit dál, tak nemá cenu utrácet za kemp. Hledáme proto nějaké místečko na spaní pod širákem. Po chvilce zoufalého hledání nacházíme ideální místečko v lese u jedné malé říčky. Parkujeme stroje, vyndáváme jen to nejnutnější a vaříme večeři. Holky jdou hned spát a já s Petrem tradičně mícháme drink na dobrou noc a kecáme ještě asi hodinu. Jdeme spát asi ve dvanáct za krásně jasné oblohy a těšíme se na zítřejší relax u jezera a koupání.


Canazei, Trento, Rovereto, L. D. Garda

Ve čtyři ráno mě budí bouřka, která řádí v dáli. Čekám, co se bude dít a po chvilce se probouzí i Petr. Čekáme proto spolu, jak se situace vyvine. Po chvilce bylo jasné, že nás bouřka nemine. Začínáme proto rychle balit. Holky necháváme ještě chvilku spát. Začíná krápat a to probouzí i holky a tak balíme všichni. Jen to všechno dobalíme na mašiny, tak začne parádní slejvák. Dohadujeme se ještě narychlo, že najdeme nějakou čekárnu a nebo přístřešek a tam to ještě na chvilku zapíchneme. Vjíždíme na silnici a jedem směr Canazei. Po cca 5 kilometrem za hustého deště nacházíme čekárnu, tak házíme blinkr a čekárnu okupujeme. Stále je šílená tma a prší.

Vyndaváme vařič a děláme si kávu a snídáme. Po hodině začíná svítat a i déšt ustává. Užíváme si krásného výhledu na Dolomity. V sedm vyrážíme dál, ať jsme brzo u jezera. Cesta je stejná jako včera, takže rovinka žádná a zatáčka střída zatáčku. Cesta ubíhá pomalu, ale dnes nemáme kam spěchat, tak se kocháme krajinou.

Po hodině jízdy jsme konečně v Canazei, které jen projedeme a jedem směr Trento. Po cestě je spoustu úchvatných výhledů na štíty Dolomit. Sluníčko už začíná pálit (konečně) a nám začíná být v kombinézách teplo.

Po cestě z Canazei do Trenta se nic vážného nestalo, tak jsme ve dvanáct před branama Trenta. Hledáme parkoviště pro doplnění žaludků. Ani nám to nedalo moc práce a už se cpeme studeným obědem. Po jídle a malé pauze opět razíme konečně dobít Gardu. Trentem projíždíme až podezřele hladce a ani zde nezastavujeme, i když by toto město určitě za chvilku pozornosti stálo, a jedeme směr Rovereto. Hory pomalu ustupujou a zatáček ubývá, tak se nám jede o poznání lépe a hlavně už budeme u cíle. Po chvilce jízdy jsme konečně v Roveretu a stavíme zde doplnit zásoby jídla a vína. Z Rovereta už to je jen kousíček, tak se dlouho nezdržujeme. Provoz je na Itálii podezřele klidný a my po pár zatáčkách, které už nás začínají opět bavit, spatřujeme konečně hladinu jezera.

Stavíme proto na odpočívadle a děláme pár foteček jezera od kterého se tyčí stěny Dolomit a město i s jezerem máme jak na dlani. Když nás ten famózní pohled omrzí, tak sedáme na stroje a sjíždíme do údolí k jezeru. Ve městě panuje docela slušný dopravní chaos a je to tady hlava na hlavě. Snažíme se najít kemp. Ve městě bylo všude totálně plno, tak to bereme podél pobřeží a snad najdeme nějaký volný tam. Po cestě je kempů spousta, ale k naší smůle je zatím každý obsazený. Po půl hodině marného hledání stavíme u dalšího poměrně solidně vypadajícího kempu a jak koukáme, tak by tady mohlo být i místo. Martina s Mirkou se jdou optat a konečně dobrá zpráva. Mají volno a tak to za 19 euro pro dva lidi, motorku a stan na noc bereme. Stavíme hned proto stany a vykládáme náklad z motorek. Petr a Mirka jdou hned do sprch a s Martinou se klasicky pouštíme do jídla :-) Když naplníme žaludky a stany už máme postavený, tak se rozhodujeme vyrazit k jezeru užít si konečně koupání. K jezeru to z kempu máme jen cca 200 metrů, tak jsme tam hned. Vítá nás krásná kamenitá pláž, kde není ani moc lidí a skoro čirá voda, která má bohužel o trošku menší teplotu, než by jsme si přáli,

ale touha po koupání je větší a my se vrháme do jezera protáhnou ztuhlá těla dlouhou jízdou koupáním. Nakonec jsme u jezera strávili celý den. Když už jsme se nabažili koupání a povalování u jezera, tak jsme si šli dopřát instantní večeři. Po večeři jsme šli ještě obhlídnout okolí. Začíná se nám tady líbit, tak se rozhodujeme tady strávit ještě jeden den a odpočinout si. Stejně nemáme kam chvátat, tak proč ne :-) večer trávíme likvidováním našich zásob alkoholu a vychutnáváme si letní pohodu :-) kolem půlnoci jdeme spát


L. D. Garda, Verona, L. D. Jesolo

Kolem čtvrté nás opět probudila velká bouřka. a mokro v našem kvalitním stanu. Takovou bouřku jsem snad nikdy nezažil, tak toho do rána už moc nenaspíme. V osm stáváme a koukáme ven. Vítá nás silně zatažená obloha a velký vítr. Měníme proto ještě rychle plány a domlouváme rovnou vyrazit směr Benátky a moře, kde snad už bude sluníčko a teplo - vody už máme dost. Snídáme a rychle balíme. Holky jdou zatím zaplatit kemp a koupit pohledy. Než to všechno oblítaj, tak my na ně s Petrem už čekáme u brány. Začíná opět poprchávat a my tušíme, že naši cestu bude zas doprovázet déšť. Jedeme po pobřeží za silného provozu a kolon směr Verona. Cesta vůbec neubíhala a my jsme místo hltání kilometrů museli kličkovat v zácpách. Po chvilce jízdy začalo opět šíleně pršet. Za chvilku už se nedalo ani jet, tak stavíme pod mostem a čekáme až se trošku přestane. Po půl hodině déšť ustal a tak vyrážíme dál. Jelikož jsme ztratili spoustu času čekáním a v zácpách, tak se rozhodujeme porušit naše pravidlo, že budeme dálnice bojkotovat a napojujeme se ve Veroně na dálnici a nasazujeme cestovně necestovní tempo a jedem směr Benátky.

Po dvou hodinách jízdy jsme konečně u Benátek. Platíme mýtné a opouštíme dálnici. Obloha se trošku roztrhává, tak věříme v koupání u moře. Stavíme u benzíny doplnit nádrže a koukáme do mapy, kde jsou tady kempy. Nejvíce jich bylo u města L. D. Jesolo. Bereme to proto tímto směrem. V Jeselu jsme za chviličku. Stavíme zde v nákupním centru a jdeme si koupit něco dobrého k jídlu a pití. Motorky necháváme plně naložené bez hlídání na parkovišti. Po nákupu nás čeká hledání kempu, kterých je ve městu spousta. Nakonec jsme si vyhlédli jeden sice s horším sociálním zázemím, ale zato cca 150 metrů od moře a za 20 euro na den 4 lidi 2 motorky 2 stany. Bereme to na dva dny a stavíme stany.

Po zabydlení v kempu a obědě z pytlíku jsme vyrazili k vodě si konečně užít tepla a vody (pro Italy asi moc teplo nebylo, neboť jsme se koupali jediný :-) ) voda byla čistá a pláže prázdný, tak jsme zde byli celý zbytek dne.

Večer jsme se vydali na pizzu a víno, aby náš jídelníček taky doznal nějakých změn :-) v noci nás opět dostihla bouřka, takže máme opět vyplavený stan a mě celou noc prší na palici :-(


Ráno nás opět vítá zatažená obloha, ale naštěstí bez deště. Rozhodujeme se proto vyrazit do Benátek. Po snídani a rychlé hygieně sedáme nalehko na motorky a jedem po silnici číslo ss14 směr Benátky. Z kempu jsme to měli cca 50km a provoz je malý, tak jsme v Benátkách hned. Po přejetí mostu do Benátek nás vítá dopravní chaos a problém s parkováním motorek. Nakonec se nám podařilo najít dvě snad poslední místa, tak je hned obsazujeme a jdeme se ztratit do úzkých uliček :-)

Náš cíl bylo najít náměstí sv Marka. Po dvou hodinách a nemalém hledání jsme ho našli. Nakrmili jsme zde holuby, zvěčnili se u katedrály a vydali se najít cestu zpět.

Nikam jsme nespěchali, vychutnávali jsme si krásnou atmosféru a historické památky, kterých je tady strašně moc.

Po příjezdu do kempu jsme se šli ještě za oblačného počasí vykoupat a večer opět na výbornou pizzu a kvalitní víno, které nám moc zachutnalo, tak jsme posezení protáhli dlouho do noci.


Celou noc nám opět prší a nám už začíná déšť kazit náladu :-( Všechny věci máme totálně promočená a balit je nemá cenu, tak měníme plán a rozhodujeme se zde zůstat ještě jeden den a odpočívat před cestou do Chorvatska, kde už to sluníčko snad musí být :o////. Za dopoledne se počasí nezměnilo, tak jsme jen doběhli do obchodu pro kanystr s vínem a krátíme si chvíli popíjením vína a hraním karet za silného deště.

Večer se počasí trošku umoudřilo a nám došlo víno, tak se jdeme projít a kupujeme ještě pět litrů vína na večer :-) večer se jdeme projít po městě a na zmrzlinu. Kolem dvanácté jdeme spát a doufáme, že nás už ráno konečně přivítá sluníčko.


L. D. Jesolo, Portogruaro, Trieste, Kozina, Rupa, Rijeka

Ráno nás opět vítá zatažená obloha, ale naštěstí bez deště. Děláme rychle proto snídani a já a Petr vše balíme na motorky a holky uklízejí kolem stanu. V devět jsme hotoví a my rychle opouštíme kemp, neboť máme zaplaceno jen na dvě noci a jsme tady noci tři. Nikdo nás nekontroloval, tak máme jednu noc gratis :-) :-) napojujeme se na silnici ss14 jedem směr Trieste. Bohužel je silnice dost ucpaná, tak jsme se rozhodli napojit na dálnici a ukrojit rychle část cesty. Před námi je stále zatažená obloha zato za námi je krásně čistá a slunečná obloha-ach jo :-(

Po najetí na dálnici nasazujeme cestovních 130-140km/h bohužel po 20 km nás zbrzdí kolona, která se vůbec nehýbe a déšť, opět :-( bereme to do odstavného pruhu a jedeme cca 50km/h super :-( po cca 20km se kolona rozhýbe a my zas můžeme jet normálním tempem. Bohužel naše štěstí asi zůstalo doma a nás dohání opět kvalitní déšť. Cesta proto vůbec neubývala a za hustého pršení a častých kolon se dostáváme na hranice ze Slovinskem až kolem druhé hodiny. Hranice překračujeme bez problémů a za hranicema hned stavíme u restaurace a jdeme se zahřát něčím teplým a doufáme, že se počasí alespoň trochu umoudří, neboť je zima a silně prší.

Po pozdním obědě se počasí nezměnilo a tak sedáme s nechutí na motorky a jedem dál směr Chorvatsko. Ve Slovinsku mírně kufrujeme, neboť jsme v Trieste špatně odbočili. Cesta k Chorvatským hranicím vede za poměrně malého provozu a po nic moc cestě. Po hodině jízdy jsme na hranicích, kde předjíždíme kolonu aut a hned se hrneme k bráně. Šup a jsme v Chorvatsku. Hned za hranicemi stavíme ve freeshopu a doplňujeme zásoby lihovin a holky si dávají panáka na zahřátí-a my nic :-(

Déšť už přešel, ale obloha je stále zatažená. Jelikož už je dost hodin a my chceme dojet na Pulu, což je ještě pěkná štreka cca 200km, tak sedáme na motorky a nasazujeme necestovní tempo a letíme po dálnici směr Pula. Po cestě si všimneme cedule, že do Rijeky je to o polovinu blíž a my jsme měli stejně v plánu jet z Puly níž po pobřeží, tak se rozhodujeme Pulu vynechat a jedem směr Rijeka, kam dorážíme kolem sedmé hodiny a hledáme nějaký apartmán. Od moře fouká silný vítr a my jsme už dost utahaný. Po chvilce marného hledání volného apartmánu jsme konečně našli jeden volný. Holky jdou domluvit cenu a já s Petrem se dáváme do řeči s pánem, co má dům vedle apartmánu. To už se vrací holky.

Apartmán je domluven na 60 euro na noc. Zaparkujeme stroje za apartmánem a jdeme se nastěhovat do pokojů a dát sušit věci. Po chvilce přiběhne paní domácí, že jedna motorka spadla. Bylo to opět Petrovo Falco, jenže teď už byla škoda větší :-( kromě pár škrábanců to odnesla ještě zlomená spojková páčka – paráda. Deset hodin večer, pátek, cca 700km od domova. No nic, vzpomněl jsem si na pána, co jsme s ním mluvili u apartmánu, že má doma dílnu, tak jdeme zkusit, jestli doma nemá svářečku na hliník - samozřejmě nemá :-(

Už jsme začali být zoufalí, neboť jsme měli zaplaceno jen na jednu noc a chtěli jsme ráno vyrazit níž po pobřeží. Po bližším prozkoumání mechanizmu nás napadlo vyrobit jednoduše novou, takže znova za pánem. Svařili jsme kulatinu ke dvou podložkám a ještě jsme to mírně vyztužili a doufali, že bude vše o. k. Po namontování zpět na motorku bylo vše o. k. , paráda. Tak konečně hurá do apartmánu tento úspěch zapít, ale dlouho jsme po perném dnu nevydrželi a tak jdeme ve dvanáct spát


Rijeka, Crikvenica, Novi Vinodolski, Senj

Ráno vstáváme v devět a hned se jdeme podívat co nás čeká za počasí. Je krásně slunečno -konečně :-) Holky tvoří konečně pořádnou snídani a my s Petrem balíme a házíme vše na motorku, což máme už perfektně nacvičené a hned hotové. Po snídani vyrážíme dolů podél pobřeží. Máme v plánu navštívit Plitvická jezera, tak chceme sehnat apartmán co nejblíž u nich. Silnice podél moře je parádní a zatáčka střídá zatáčku a všude kolem je spousta zátok a ostrůvků. Sluníčko to do nás příjemně pere, tak si jízdu užíváme.

Co nám jen kazí náladu je silný provoz a místy docela klouzavej asfalt :-( Kolem dvanácté přijíždíme do města Senj, který leží cca 100km od Plitvic. Naše těla již touží po pořádné koupačce a chvilku klidu. Rozhodujeme se proto za městem najít nějaký útulný kemp.

V Senje měníme eura za kuny v přívětivém kurzu 100euro za 715 kun a dáváme si zmrzlinu. Po osvěžení se vydáváme najít naše nové bydliště. Po pěti kilometrech za Senjou přijíždíme do vesničky jménem Kalič, kde naši pozornost upoutá cedule apartmán. Házíme blinkr a jdeme zkusit štěstí. Vítá nás paní domácí a hned nám ukazuje obydlí. Apartmán je parádní. Leží cca 50 metrů od moře s krásným výhledem na ostrov Krk. Cena byla 53 euro noc za dva pokoje každý s vlastním soc. zařízením. Velkou kuchyň a ještě větší terasou. Neváháme proto ani minutu a bereme to na 6 nocí. Po ubytování a konečně pořádném obědě jdeme k moři. Vítá nás poloprázdná kamenitá „pláž“ a krásně čistá voda-bohužel docela studená :-( Trávíme zde zbytek celého dne koupáním, “lehkým“ popíjením a lovením různých mořských potvor.

Večer si užíváme krásný letní počasí na terase a popíjíme a kecáme dlouho do noci.


Ráno si pěkně pospíme a když vstáváme, tak nás vítá opět krásně počasí a úplně vymetená obloha. Proto celý den trávíme u moře a mašiny necháváme rádi chvíli odpočinou :-) proto se o tomto dnu nebudu rozepisovat.


Po dlouhém večeru u skleničky vína jsme si rádi pospali - konečně pořádná postel kam neprší :-) vstáváme až na oběd a po obědě si jdou holky a Petr užívat krásného počasí k moři. Jelikož já už mám jednu dovču u moře za sebou a zas tolik tomu válení nefandím, tak jsem se rozhodl trošku se projet po pobřeží a omrknout co by stálo za navštívení. Vzal jsem to zpět do Senji neboť na tomto 5 kilometrovém úseku byla spousta krásných zatáček a já si je mohl v klidu vychutnat bez nákladu a batůžku. V Senji jsem si dal zmrzlinu a jel jsem zpět dolů po pobřeží, kde jsem si užíval na naše poměry krásného asfaltu i když místy pěkně klouzal a krásných zatáček, kde po pravé straně krásných zátok a malých ostrůvků a po levé ruce malebné kopce a taky opět silného provozu :-(

Asi po 100km jsem zastavil na parkovišti, kde jsem si dal cigárko a rozhodl jsem se vrátit neboť bylo docela nepříjemné teplo. Jelikož jsem měl cestu už trošku najetou, tak jsem si užíval sportovnější jízdu - s ohledem na to, že jsem cca 800km od domova. Po návratu jsem šel užívat si s ostatníma vodních radovánek. Večer jsme nakoupili kuřecí stehna a víno a rozhodli se grilovat.


Ráno vstáváme už v devět a těšíme se k moři. Bohužel pro nás je zatažená obloha, tak nás chuť na koupání hned přešla a rozhodli jsme se jet navštívit Plitvická jezera. Po obědě nasedáme na stroje a jedem zpět po silnici E65 do Senje a ze Senje už nás navádějí ukazatele na dálnici (takže mapu netřeba). Po dálnici máme ujet cca 20 km, ale míjíme sjezd a prodlužujeme si trasu o nějakých 50km. Jelikož už je dost hodin, tak nekoukáme na předpisy a chvátáme, ať jsme brzo u jezer. Po sjezdu z dálnice platíme mýto 7 kun a jedem po nějaký místní okresce, kde se asfalt o dost zhoršil a místy jsou pěkné díry a místo asfaltu dlažba. Okolí není vůbec krásné a všude na nás dýchá atmosféra poválečné země. je vidět, že zde místní z turistického ruchu nežijou a většinou se živí prodáváním domácích sýrů a jiných produktů u silnice - míjíme bez zájmu.

Kolem druhé jsme konečně u jezer, kde nás vítá spousta turistů. Dáváme si u občerstvení hranolky a kupujeme lístky. Jeden lupen stojí 100kum (400kč) a jdeme si vybrat trasu kterou projdeme, neboť je už dost hodin a projít všechny okruhy nemůžeme stihnout. Vybíráme si okruh F a jdeme se podívat, kde řádil Vinetou. Jdeme k vodě, kde na nás čeká lod‘ kam se už skoro ani nevejdeme a jedeme na druhý břeh, kde nás další lod‘ převeze na třetí a odtud už pěkně pěšky.

Jezera jsou krásná a v průzračné vodě jsou krásně vidět spousty ryb a voda láká ke koupání, ale bohužel to tady nejde :-( No, mají to tady pěkné.

Po dvou hodinách máme trasu projitou a čekáme na parkovišti na bus, který nás odveze na parkoviště k motorkám. Náš dojem z Plitvic je, že tady mají nádhernou přírodu, čistá voda a fůra čumilů a drahý vstup, který jsme ani nemuseli platit - sakra, neboť‘ lístek na nás chtěli vidět jen na lodi, kterou jsme jet nemuseli - no to máme pro příště :-)

Z Plitvic vyrážíme v pět po okreskách směrem na Senj. Cesta je opět dobře značená a tak se jen stavíme koupit ropu a děláme foto u rozstřílených domů, kterých je tady dost a dost. Docela nepříjemný pohled. Za hodinu jsme v Senji a dáváme si zmrsku a kupujeme zásoby vína na večer :-) večer trávíme tradičně na terase popíjením a drbáním. Jdeme spát asi v jednu - nebylo co pít :-(


Ráno vstáváme v deset a vítá nás krásné počasí. Jelikož se nám pobyt v Chorvatsku krátí, tak se rozhodujeme, že ho strávíme u moře. Nakonec se s Petrem ještě rozhodujeme, že si trošku užijeme místních zatáček a jedem se proto projet. Bereme foťák a jedeme klasicky dolů po pobřeží, kde si děláme pár krásných foteček.

Asi po hodině jsme zpět plný krásných dojmů a jdeme si zchladit hlavy do vody. Moře má krásnou teplotu a tak tady trávíme celý den. Po večeři se vydáváme do města, kde zrovna probíhá mezinárodní hudební festival a my si chceme ještě prohlédnout město. Po příjezdu do města nás vítá kvalitní dopravní kolaps a po navedení místní policii konečně parkujeme stroje a jdeme za kulturou. Po cestě si ještě dopřáváme pivko a pizzu Kolem deváte je zahájení a městem se šine průvod masek a muzikantů, který končí na náměstí, kde je již připraveno podium a začíná se to tady rozjíždět.

Jelikož, ale my nejsme za střízliva velcí tanečníci, tak kupujeme na poslední chvíli víno a jedem si užívat poslední večer k nám na terasu a dohodnout naší cestu na Bled.


Senj-Rijeka-Postojna-Ljubljana-Kranj-Bled

Ráno vstáváme brzo a vítá nás krásně čistá obloha, tak se těší na příjemný přesun. Balíme rychle věci a odnášíme několik tašek prázdných lahví - aby ne jsme tady přece šest dní :-) Dáváme snídani, loučíme se s velice příjemnou paní domácí a vyrážíme směr Slovinsko. Bereme to po pobřeží směr Rijeka po silnici E65 u Rijeky se znatelně kazí počasí a houstne provoz. Před Rijekou trošku kufrujeme. Po chvilce nacházíme konečně nájezd na dálnici a jedem směr Slovinské hranice. Za Rijekou nám opět začíná pršet :-(

Déšť nás provází až na hranice, kde předjíždíme kolonu aut a celníci nás nechávají při pohledu na nás v klidu projet. Za hranicema stavíme v Intersparu a doplňujeme zásoby jídla, pití a dárečky domů. Déšť se umírnil, tak si ještě dopřáváme občerstvení před obchodem. Po občerstvení vyrážíme dál směrem na Postojnu, kde se napojujeme na dálnici A1 a jedeme směr Ljublana za stele sílícího deště, který se po chvilce mění v pěknou průtrž mračen, ale jelikož už máme jízdu v těchto podmínkách skvěle nacvičenou, tak jen snižujeme rychlost a jedeme dále.

Asi po hodině jízdy konečně dojíždíme do Ljublany, kde sjíždíme z dálnice a vítá nás silniční zácpa. Kličkujeme proto mezi auty a snažíme se dostat na dálnici číslo A2 která vede na Villach. Po chvilce manévrování se nám to konečně podaří a my zas nasazujeme naší cestovní rychlost a jedem směr Kranj. Cesta ubíhala pomalu a déšť neustával :-( Po hodině a půl jízdy konečně vidíme značku Bled, která nás informuje, že to máme ještě 100km do cíle. Rozhodujeme se proto zastavit ještě někde po cestě na něco teplého. Po chvilce vidíme na odpočívadle občerstvení a hned toho využijeme a zastavujeme. Zmrzlí na kost sotva slézáme z motorek a pádíme se zahřát něčím teplím. Jen co jsme dostali jídelní lístek, tak jsme zahřátý až kam. Čekali jsme to sice dražší, ale tohle ne - v přepočtu polévka 70kč, káva70kč, hranolky 90kč, no kde to jsme??? Dáváme si 4 krát polévku a 4 krát kávu a dvoje hranolky bratru necelých 800kč :-( No alespoň nás to pěkně rozehřálo :-)

Koukáme ven a déšt ustal, tak rychle opouštíme tenhle předražený pajzl, kde po nás zbyla kvalitní louže - to mají za to :-) Nasedáme na mašiny a jedem konečně urazit posledních 100km. Cesta ubíhá v pohodě a my asi po hodině jízdy dorážíme k jezeru, které svou teplotou a čistotou láká ke koupání, ale za dnešní den jsme měli vody dost, tak jedem najít kemp, což nebyl zas tak velký problém, neboť tu je jen jeden. Stavíme u recepce a holky se jdou zeptat na cenu, která činní 48e za všechny pod stan. Za tu cenu tady určitě musíme najít kvalitnější bydlení v apartmánu a tak se loučíme a jedem zkusit štěstí do města.

Bohužel je zde nějaký festival a všude je beznadějně plno a tak se potupně vracíme zpět do kempu a bereme to za ty hříšné peníze na jednu noc. Holky jdou hned do sprchy a já a Petr stavíme stany a zahříváme se něčím ostřejším :-) :-) Večer se jdeme podívat po okolí a na pivko a něco malého k jídlu. Ve dvanáct jsme ale už v pelechu, neboť nás zítra čeká 600km domů.


Bled, Villach, Salzburg, Linz, Dolní Dvořiště, České Budějovice, Tábor, Vracovice

Ráno se probouzím ve čtyři a k mému překvapení opět prší :-( No nic, uléhám ještě ke spánku s nadějí, že se počasí umoudří :o/ druhý budíček mě ujistil, že neumoudří a že nám déšť nedá pokoj - prší ještě víc než ráno. Chvilku ještě čekáme na zázrak a mezi tím si dáváme teplou snídani. Po hodince žádná změna, tak balíme stany za kvalitního deště a vše nakládáme na mašiny s vidinou, že snad bude líp. Kemp opouštíme v deset a jedem směr Villach. Původně jsme měli po cestě v plánu vynechat dálnice, neboť tak jel nedávno můj kamarád a ušetřil tím dost kilometrů a poplatky za dálnici. Jenže my toho už měli dost, tak to bereme po dálnici -těch 5e nás nezabije. Zastavujeme ještě na benzíně koupit známku, utratit slovinské peníze a vzít si pytlíkové rukavice na ruce (obrana proti dešti - nefunkční). Ještě před hranicemi jsme nuceni zastavit a zaplatit 6,5e za průjezd tunelem. No, co nám zbývá, platíme proto a využíváme tepla v tunelu k ohřátí, neboť už jsme zas durch a začíná nám být zima a to jsme teprve na začátku cesty.

Po chvilce jsme již na Rakouských hranicích a hned se cpeme dopředu a šup a jsme v Rakousku :-) Z Villachu to bereme po dálnici na Salzburg za stálé průtrže mračen a teploty někde kolem 9 stupňů. Začínám si nadávat do debilů, že jsem nekoupil ty nepromoky, ale pořád jsem na tom líp, než chudák Mirka, která jede jen v džínách – brrrr :-( V půlce cesty mezi Villachem a Salzburgem musíme zastavit na benzíně, neboť už se třesu zimou takovým způsobem, že se nedá řídit a déšť je tak silný, že se v tom nedá jet a my stejně potřebujem trochu (no spíš víc) zahřát. Sotva slézáme z motorek a snažíme se rozchodit naše totálně zmrzlé údy. Dáváme si polévku a kávu a dáváme vědět dom, že jsme živí a zdraví. Po půl hodině, když už začínám cítit své končetiny, vyrážíme dál, neboť nás tlačí čas - stále lije jak z konve.

Před Salzburgem narážíme na další mýtnici a musíme zas ulevit peněžence o 9, 5e, že jsme se na tu dálnici nevy…. Po průjezdu a ohřátí v tunelech narážíme na zácpu - to nám ještě chybělo :-( No nic, zařazujeme se nepředpisově do odstavného pruhu a pomalu jedem, než jsme narazili na nový mercedes italské značky, který si to chtěl asi taky zkrátit odstavným pruhem. Bohužel se táhnul jak smrad, tak jsme se ho rozhodli objet z pravé strany. Jenže to asi talián nečekal a lekl se a strhl řízení doprava a orval si celý pravý bok - jeho boj. Ani jeden z nás nemá ani trochu nálady tady teď něco řešit, tak děláme že nic a jedem dále :-) Po asi 20km zácpa končí a my vjíždíme do tunelu a užíváme si opět trochu tepla. Ve dvě jsme konečně v Salzburgu. Sjíždíme směr Linz a chystáme se najít benzínu, neboť mě už asi 20km svítí rezerva a stejně potřebujeme něco teplého. Asi po 20km narážíme na OMV a já si mohl oddechnout. Tankuju skoro 19 litrů do 19-litrové nádrž – uuuuuuuuuuf. Slézám z motorky a nemůžu se ani narovnat, jak jsem zmrzlej. Petr trpí stejným problémem. Parkujeme mašiny na kraji benzíny a dáváme si kávu a sváču. Koukáme na nebe a stal se zázrak - neprší. Vytahuji proto poslední suché věci a převlékám se. Po chvilce k nám přijedou dvě motorky - Češi :-) jedou z Grossglockneru, kde prý parádně sněží :-)

Po krátké rozmluvě se loučíme a jedem dál, neboť před sebou ještě máme pěknou porci km, takže šup na dálnici a hurá směr Linz. Asi za 10km začíná poprchávat a za 20km vjíždíme do průtrže mračen. Po 100km jsme úplně k. o., třesem se zimou, že se nedá ani řídit a jediné, co by jsme teď chtěli, je být doma v teple v pelechu, ale jelikož před sebou máme ještě cca 250km, tak musíme zatnout zuby a vydržet :-( Za Linzem se dáváme na Freistadt. Po chvilce zastavujeme na odpočívadle a dáváme kávu a pokoušíme se o toaletu, kde jsme narazili na super věc - sušák rukou. Hned toho využíváme a pouštíme si teplý vzduch všude kam to jde i nejde za nechápavých pohledů cizích lidí - no co, když se zima nestydí, tak co se budeme stydět my :-) Když už jsme se nabažili tepla, tak jedeme dále.

Za chvilku jsme ve Freistadu a bereme zde za poslední eura plnou nádrž a jedeme směr Dolní Dvořiště. Kolem šesté jsme konečně na hranicích, kde ani nevytahujeme pasy a jedeme dál. Z Dolního Dvořiště jedeme na Český Krumlov a stále prší, ale nálada je o poznání lepší, neboť už jsme v ČR :-) A je to vidět. Stav vozovky se hned zhoršil a řidiči jsou nějak agresivnější. Z Krumlova to bereme klasicky na České Budějovice, kde odbočujeme na Včelnou, odkud jsme před 14 dni vyrazili dát si pořádné jídlo a že jsme se nešetřili :-) Po naplnění našich prázdných a instatní stravou zdecimovaných žaludků jedeme vstříc domovu. Už nám chybí jen cca 100km, z Budějovic jedeme na Tábor. Sice už neprší, ale zima je nám příšerná. V Táboře jsme poměrně brzo a jedeme směr Mladá Vožice, Louňovice, kde jsme málem já a Petr prožili crash, kvůli jednomu arogantnímu luftákovi. Po výměně peprných názorů a málem fyzickému napadení pána bereme rozum do hrsti a jedem se uklidnit domů, kam to už máme 10km. Ve 21.15 troubím u baráku a křičím, ať mě jdou sundat z motorky. Těch 600km jsme jeli 11hodin v zimě a dešti. Lidi, nikomu bych to nepřál a jen doufám, že něco podobnéhu už nezažiju, ale hlavně, že jsme domaaaaaaaa :-) :-) :-)


ZÁVĚR

Ač nám počasí vůbec nepřálo, tak dovolenou hodnotíme velmi kladně. Projeli jsme čtyři státy (Rakousko, Itálii, Slovinsko, Chorvatsko), navštívili šest jezer (Atter see, Mond see, Zell am see, L.D.Garda, Plitvice, Bled), projeli Alpy, Dolomity a jsme naplněny spousty zážitků a dojmů. Za celou cestu se neobjevil žádný velký problém (až na Petrovu zlomenou páčku). Najeli jsme 3000km při spotřebě cca 5, 5 litru. Naše těla spotřebovala cca 50 litrů vína a 10 litrů něčeho ostřejšího na zahřátí :-) a teď jen přemýšlet kam příště :-)

Lukáš

Počet dní:                 15
Počet km:                 3000
Počet účastníků:        4
Typ motocyklu:         Yamaha YZF600R ThunderCat + Aprilie 1000 Falco
Průměrná spotřeba:   5,5 litrů/100 km a 50 litrů vína
Navštívené státy:       ČR – Rakousko – Itálie – Slovinsko – Chorvatsko
Celkové výdaje:        Cca 32 000 tis. Kč (hodně jsme pili :o)
Slovo závěrem:         Děkuji Martě, že se mnou měla nervy a druhé posádce za super dovču

Komentáře (0)Add Comment
Napiš komentář
 
 
menší | větší
 

busy